Za 21 let jsem došel počtvrté na VS v Praze v kauze: zda Veolia získala správu vody protiprávně
Voda v Kladně a Mělníku od roku 2004 nespravuje městská Vodárna Kladno-Mělník (VKM), Středočeské vodárny z koncernu Veolia. Soudci ani v roce 2025, po 21 letech, řádně neposoudili důkazy o tom, jak ke ztrátě správy vody došlo.
Přitom podobná kauza ve Zlíně už dávno skončila potvrzením protiprávního tunelu ve vodárně Zlín:
Soudci v Olomouci rozkryli, že šlo o protiprávní jednání.
Zrušili usnesení, které schvaloval smlouvu s Veolií.
A správa vody se ve Zlíně již vrátila do rukou měst.
V Kladně? Ani po 21 letech nic.
Proto píšu tento článek a ukážu vám, jak pracují soudci a co se děje v justici lidem před očima.
Fakta, důkazy, soudní výroky – a opětné selhání soudkyň, které by měly hájit zákon.
Soudkyně ví nebo měly vědět, pokud čtou důkazy, že:
Se z vodárny VKM „vypařilo“ 300 mil. Kč
A negativních dopadů instalace Veolie k vodě na Kladensku je daleko více.
Něco shnilého je ve státě „dánském“ – jenže tentokrát nejde o Dánsko, ale o Česko
Srovnání: Kauza Vodárny Kladno je obdobná jako kauza Vodovodů kanalizací Zlín, a.s. (Vak Zlín) a v dalších vodárnách. Účastnili se ho stejní lidé a měla stejný scénář.
Soudci Vrchního soudu v Olomouci (VS Olomouc), mi v kauze Vak Zlín dali za pravdu.
Prohlásili proces za protiprávní a neplatný.
Cílem společností Jižní vodárenská, Zlínská vodárenská, tedy koncernu Veolia nebylo získat akcie Vak do vlastnictví, ale společnost Vak Zlín skrytě ovládnout a pak si ponechat její provozní část, a to i za cenu postupu „in fraudem legis“, tj. obcházení zákona.“
„Jednání JV, ČS a města Zlín je jednáním nedovoleným, nemůže tedy požívat právní ochrany. I když zákon nestanoví sankci za takové jednání, je nutno dovodit, že touto sankcí musí být opak toho, čeho chtěly uvedené subjekty svým nedovoleným jednáním dosáhnout, tj. účastnit se (i skrytě) valných hromad Vak Zlín a prosadit provozní model.“
Důkaz:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci VAK ZLÍN Cmo 2002/2014-3534, dne 22.11.2016
Zde je tabulka, která ukazuje, jak rozdílně a s jakým zpožděním rozhodovaly soudy v kauze VKM oproti kauze Vak Zlín ohledně protiprávního působení lidí z Veolie a o neplatnosti valných hromad, které schválily smlouvy s Veolií:
| Událost / Rozhodnutí | Vak Zlín | VKM Kladno–Mělník | Rozdíl |
|---|---|---|---|
| Rok konání valné hromady schvalující smlouvu s Veolií | 2004 | 2004 | – |
| Podání žaloby na obranu vodárny | 2004 | 2004 | – |
| Ústavní soud – nález pro právo na spravedlivý proces a soudní zvůli | 2015 | 2017 | +2 roky |
| Vrchní soud: rozhodnutí o protiprávním působení lidí z Veolie v orgánech vodárny | 2016 | 2021 | +5 let |
| Vrchní soud: rozhodnutí o neplatnosti usnesení valné hromady schvalující smlouvy | 2016 – NEPLATNÁ | 2025 – PLATNÁ (!) | +9 let, opačný výsledek |
| Celková délka řízení (od žaloby po rozhodnutí o usnesení k smlouvě) | 12 let | 21 let | +9 let |
8x bizár Vrchního soudu v Praze
Soudkyně Trávníková, Horáková a Uhlířová z VS Praha a předtím soudkyně Šnajdaufová z Městského soudu v Praze, ani po 21 letech, opět řádně neposoudily důkazy v souvislostech.
V této kauze jde o vodu a o stamiliony, které místo do obnovy potrubí odtékají do zahraničí.
Proto zveřejňuji, jak soudci jednají. Proč by vás to mělo zajímat? Protože příště může být další na řadě vaše město a vodárna.
Důkaz:
Usnesení Vrchního soudu v Praze VKM VH 15-9-2004 – usn. 7 Cmo 316_2024-1465 ze dne 2.4.2025
1) Neposouzené důkazy navzdory stanovisku Ústavního soudu
Soudkyně Horáková, Uhlířová a Trávníková opět ignorovaly klíčové důkazy – přestože jim Ústavní soud zakázal ignorovat důkazy.
Co nařizuje judikatura Nejvyššího soudu?
„Soud musí zkoumat, zda akcionáři dostali úplné a pravdivé informace. Pokud ne, rozhodnutí valné hromady je neplatné.“ – Nejvyšší soud v rozsudku 29 Cdo 2960/2011
Co nařídil Ústavní soud již v roce 2017?
„Soudy nesmí posuzovat věci formálně – musí zkoumat širší právní a ekonomický kontext a skutečný smysl jednání.“
„Jsou povinny věcně přezkoumat skutkový stav a ověřit pravdivost předložených informací.“
„Ignorováním důkazů se dopouštějí protiústavního zásahu do práv žalobce.“
Jinými slovy: pokud někdo rozhodoval na základě nepravdivých údajů, musí to soud zjistit a vyvodit z toho důsledky.
Co z toho udělaly soudkyně v roce 2025?
Téměř nic. Odmítly přezkoumat, jestli byli starostové pravdivě informováni. Odkázaly se na rozsudek (27 Cdo 1175/2017), který se ale netýkal ověření pravdivosti informací, ale toho, že soud nemá hodnotit obchodní výhodnost. A tady nejde o výhodnost, ale o pravdivost.
U soudu jsem jednoznačně řekl:
„Nežádám, abyste posuzovali, jestli byl obchod výhodný. „Žádám, abyste ověřili, zda byli starostové informováni pravdivě, nebo zda byli záměrně uvedeni v omyl. Zda nejde o podvod. A zda ho udělali lidé propojení s Veolií.“
Soudkyně jsem upozornil, že akcionářům byla představenstvem VKM předložena Zpráva o prodeji části podniku obsahující lži a s tím souvisí důvodné podezření z podvodu.
Povinnost zpracovat Zprávu ukládá zákon (ZOK, č. 90/2012 Sb.). Zpráva má zajistit informované rozhodování valné hromady, která rozhoduje o změnách zásadního významu pro společnost. Představenstvo musí ve Zprávě doložit:
- Důvody a účel transakce
- Ekonomickou výhodnost / nevýhodnost
- Strategické dopady
- Rizika a závazky
| INFORMACE VE ZPRÁVĚ | REALITA |
|---|---|
| Přímým důvodem transformace je nezbytnost splnění podmínek a předpokladů pro předložení žádosti o dotace z EU. | Je to lež. EU nikdy podmínku uzavřít smlouvy s Veoilí nestanovila – naopak. Právě uzavření smluv s Veolií vedlo k tomu, že VKM přišel o postavení oprávněného žadatele o dotace z EU. |
| Díky prodeji části podniku dosáhne VKM zisk +176 mil. Kč. | Je to lež. VKM skončil ve ztrátě –110 mil. Kč, ačkoliv dříve dosahoval v průměru 13,5 mil. Kč zisku z provozování. Rozdíl mezi slibem a realitou je téměř 300 mil. Kč. |
Soudní praxe:
Pokud představenstvo nepředloží úplné, pravdivé a srozumitelné informace, může být usnesení valné hromady neplatné (§ 428 a násl. ZOK),
Rozhodnutí učiněné na základě zkreslených, nepravdivých nebo zamlčených informací je napadnutelné a může být považováno za jednání v rozporu s péčí řádného hospodáře, což má i trestněprávní dopady.
2) Střet zájmů v orgánech Vodárny Kladno – Mělník? Soudkyně se nenamáhaly toto posoudit.
V orgánech Vodárny Kladno–Mělník seděli protiprávně lidé napojení na Veolii. Připravili smlouvy a předložili ke schválení smlouvy mezi VKM a koncernem Veolia.
A soud to ani do důkazů nezahrnul a zamlčel!
V roce 2021 přitom Vrchní soud v Praze zrušil platnost usnesení valné hromady z dubna 2004, kdy byli do orgánů VKM zvoleni protiprávně lidé propojení s Veolií. Soudkyně Horáková byla mezi nimi.
Tito lidé 4 měsíce zevnitř VKM připravovali smlouvy, o kterých se hlasovalo v září 2004 – tedy v době, kdy podle práva ve funkcích neměli co dělat.
Co říká Ústavní soud?
Ústavní soud v roce 2017 výslovně konstatoval:
„Obecné soudy mají povinnost posuzovat věci komplexně, v souvislostech a se zohledněním širšího právního i ekonomického kontextu.“
„Nesmí se omezit jen na formální stránku věci – mají zkoumat pravdivost skutkových tvrzení i zákonnost postupu.“
Co udělaly soudkyně v Praze v roce 2025?
Téměř nic. Tím jde jejich postup proti nálezu Ústavního soudu, který soudům uložil, že:
musí rozhodovat v souvislostech a na základě důkazů,
nesmí se vyhýbat přezkumu podstaty věci odkazem na formální detaily,
musí respektovat právo na spravedlivý proces.
3) Soudkyně ignorují závaznou judikaturu Nejvyššího soudu
Soudkyně VS v Praze odmítly prohlásit usnesení valné hromady za neplatné a odůvodnily to tím, že by tím mohlo dojít zasáhu do práv třetích osob.
Přitom věděly, že neplatnost usnesení valné hromady automaticky neznamená neplatnost navazujících smluv.
Neprovedly jediný důkaz a své rozhodnutí postavily na domněnce – udělaly přesně to, co Nejvyšší soud výslovně zakazuje zakazuje.
Co říká Nejvyšší soud a judikatura?
„Neplatnost usnesení valné hromady neznamená automaticky neplatnost smluv, které na něj navazují.“ (29 Cdo 2960/2011, publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí č. 27/2013)
Aby bylo možné se odvolat na ochranu třetích osob, musí být konkrétně doloženo, komu, jakému právu a proč by hrozila újma. Nestačí domněnka. (29 Cdo 2068/2011 nebo 29 Cdo 1265/2014)
Co řekl Vrchní soud v Olomouci?
„Není možné ponechat v platnosti usnesení valné hromady, které je výsledkem dlouhodobého protiprávního jednání, jen z obavy, že by mohlo dojít k zásahu do práv třetích osob, aniž by byl takový zásah konkrétně doložen.“
4) Smlouvy s Veolií jsou uzavřeny na 30 let a soudci v Praze je „řeší“ již 21 let. Není to záměr?
V roce 2025 jde již o čtvrté rozhodnutí ve věci samé na VS v Praze a soudkyně na tom mají podstatný podíl viny.
- První rozhodnutí v roce 2009.
- Druhé rozhodnutí v březnu 2013.
- Třetí rozhodnutí z listopadu 2022.
- Čtvrté rozhodnutí v březnu 2025.
Co o práci soudců říká Ústavní soud?
V nálezu ze dne 17. 10. 2017 Ústavní soud jasně uvedl:
„Délka řízení je zjevně nepřiměřená, a to zejména s přihlédnutím k závažnosti věci a jejím dopadům.
Obecné soudy se nedostatečně zabývaly podstatou tvrzení stěžovatelky, zejména námitkami k protiprávnímu ovládnutí společnosti a zamlčení informací akcionářům.“
Co o práci soudců říká Ministerstvo spravedlnosti?
Ministerstvo mi v roce 2019 zaslalo oficiální omluvu za justiční průtahy a chyby soudů. Ve zprávě mimo jiné stojí:
„Celková délka řízení je nepřiměřená.“
„Nemajetková újma z důvodu nepřiměřeného postupu soudu trvá již 19 let a 3 měsíce.“
„Došlo k nesprávnému úřednímu postupu“ ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., protože soudy:
nedodržely zákonné lhůty,
nevydaly rozhodnutí v přiměřené době.
5) Jeden stát, stejné důkazy, dvě kauzy a dva zcela odlišné rozsudky
V rámci jedné republiky působí dva Vrchní soudy – v Praze a v Olomouci. Předloženy jsou stejné důkazy, stejná lživá zpráva představenstva, stejní lidé napojení na Veolii ve vedení městských vodáren – a:
Soudci Vrchního soudu v Olomouci:
Prohlásili jednání na valné hromadě za protiprávní a usnesení valné hromady schvalující Smlouvu za neplatné – přesně podle zákona a judikatury.
Soudkyně Vrchního soudu v Praze:
Prohlásily, že jednání na valné hromadě bylo protiprávní, ale usnesení valné hromady za neplatné neprohlásily – kvůli domnělému zásahu do práv třetích osob, aniž by to tento zásah jakýmkoliv důkazem doložily.
Skutkový stav je totožný, důkazy jsou stejné, závěry v tom zásadním jsou zcela opačné.
Takže jeden ze soudů:
Nechá protiprávní usnesení platit, a tím ho fakticky legalizuje.
Podkopává zbytek důvěry veřejnosti v právní stát a v rovnost před zákonem.
6) 300 milionů v trapu. Podle soudu „nic závažného“?
Požádal jsem soud o symbolickou satisfakci ve výši 30 000 Kč. Po 21 letech dokazování, že Vodárna Kladno byla protiprávně vytunelována, po létech sporů, desítkách důkazů a doložení podvodné manipulace s akcionáři na valné hromadě, mi soudkyně odmítly toto zadostiučinění přiznat.
Rozhodnutí „odůvodnily“ takto:
„Ačkoliv došlo k porušení informačního práva akcionáře, toto porušení nemělo závažné právní následky a nebylo způsobilé zásadně ovlivnit rozhodnutí valné hromady. Nejde tedy o porušení, které by mělo být kompenzováno.“
Skutečnost? Z městské vodárny se ztratilo 300 milionů.
Rozdíl mezi slíbeným ziskem (+176 mil. Kč) a realitou (–110 mil. Kč) – ztráta původního zisku (-14 mil. Kč) činí téměř 300 milionů korun.
Když se z městské vodárny ztratí stovky milionů a soud řekne, že se vlastně nic nestalo, pak má justice v Praze velký problém.
Soudkyně, které se svým jednáním podílejí na justiční kauze „watergate“ 21 let, v podstatě udržují v chodu miliardový tunel a berou měsíčně 120 000–240 000 Kč, připadá požadavek 30 000 Kč jako zadostiučinění za 21 let urputného odhalování pravdy a prosazování spravedlnosti vnímají jako neoprávněný požadavek. 🫣
A co Vrchní soud v Olomouci?
Případ Vak Zlín, téměř totožný.
Soudci mé právo na přiměřené zadostiučinění uznali a konstatovali:
- „Odvolací soud shledal u všech navrhovatelů oprávněný důvod požadovat vůči společnosti i právo na přiměřené zadostiučinění vyjádřené v penězích, neboť tento nárok odpovídá závažnosti přezkoumávaného bodu programu mimořádné valné hromady, ve kterém bylo rozhodnuto o prodeji části podniku, a tím také o snížení hodnoty akcií akcionářů (včetně navrhovatelů) VAK.“
7) Soudkyně Horáková, Uhlířová a Trávníková odmítly posoudit „fintu“ Veolie s akciemi VKM a s tím spojené souvislosti
Veolia (pod názvem Vivendi) a Česká spořitelna začaly už v roce 2002 rozesílat městům a obcím na Kladensku „nabídky na odkup akcií“ společnosti Vodárny Kladno–Mělník (VKM).
Jenže to nebyla skutečná nabídka na odkoupení akcií VKM. Zatajili zásadní věc: že nestojí o odkup akcií.
Cílem bylo skrytě ovládnout městskou vodárnu, obejít stanovy VKM, které výslovně zakazovaly, aby akcie přešly do rukou někoho mimo stávající akcionáře. Důkaz
Veolia věděla, že akcie legálně koupit nemůže, tak vymyslela způsob, jak zákon a stanovy obejít.
Co se stalo? Někteří zastupitelé prodej akcií schválili a Veolia již v roce 2003 veřejně oznámila, že získala akcie od 50 měst a obcí v bývalých okresech Kladno a Mělník a že VKM de facto ovládá.
Ale jak může někdo legálně ovládnout společnost, když to podle stanov není právně možné?
Tento důkaz – včetně textu nabídky Veolie městu Kralupy nad Vltavou – jsem soudu v roce 2025 předložil osobně. Přesto ho soudkyně z VS v Praze neprovedly ani k němu nepřihlédly.
8. Soudkyně ignorovala dopis Veolie ministerstvu, který sliboval 800 milionů z EU. Opak je pravdou, z EU nepřišla ani koruna.
Na jednání soudu dne 26. 3. 2025 jsem předložil důkaz, jak Veolia ovlivňovala hlasování Ministerstva zemědělství pro smlouvy s ní – dopis pana Paclíka, tehdejšího člena orgánů Vodáren Kladno–Mělník (VKM) a zároveň obchodního ředitele společnosti Veolia, tedy přímého konkurenta VKM.
V dopise adresovaném Ministerstvu zemědělství Paclík otevřeně tvrdil, že Veolia připravuje provozní model nejen ve VKM, ale i ve Vaku Zlín, a slibuje:
Tvrzení o „zajištění dotací“ se ukázalo jako lživé. Ani VKM, ani Vak Zlín nikdy žádné evropské dotace nezískaly, právě protože uzavřely smlouvy s Veolií.
A co na to soudkyně? Důkaz „opominuly“. Ani slovo o střetu zájmů. Ani slovo o nepravdivém slibu dotací. Ačkoliv šlo o klíčový moment, který mohl ovlivnit hlasování valné hromady a celé převzetí správy vody.
Jak „odborníci“ z Ministerstva zemědělství o nás, o vodě a o smlouvách s Veolií rozhodují, vypovídá výstižně pořad Reportéři ČT.
Policie v cizině odhaluje korupci a jednání politiků pro koncerny
- V roce 1991 rezignoval za braní úplatků od Vivendi starosta Ostwaldu a člen městské rady Štrasburku.
- O pět let později byl náměstek generálního ředitele Vivendi odsouzen na 18 měsíců za uplácení starostů 70 francouzských měst. Někteří z těchto starostů dostali tresty odnětí svobody až na dva roky.
- Téměř na tři roky vězení byl v roce 2001 odsouzen i primátor italského Milána. Za kontrakt v hodnotě 100 milionů dolarů mu Vivendi přenechala 2 miliony.
Závěr: Pokračuji, dovolám se vytrvám
Pokud se mnou souhlasíte, pak tento článek sdílejte, mluvte o něm a podepište petici VODA JE ŽIVOT.
Napravit to, co je dnes považováno za „normální“ můžeme jen společně.
Správa vody má sloužit lidem, ne koncernům. A soudy mají hájit právo – ne zdržovat pravdu.
Když justice mlčí tam, kde by měla mluvit nahlas, je třeba jít dál.
Proto půjdu k Nejvyššímu soudu.
Doložím, co se stalo. Jak se soudkyně podílejí na legalizaci miliardového tunelu. Jak vědomě přehlížejí klíčové důkazy.
Zároveň se obrátím na Ministerstvo spravedlnosti:
Udělejte inventuru práce soudců v Praze. Žádám otevřeně: prověřte rozhodování, které nerespektuje právo, Ústavní soud, ani důstojnost lidí, kteří 21 let čekají na spravedlnost.
Nejde jen o mě. Jde o vás, o vaše město, o vaši vodu.
Jak dlouho se budou ještě zakrývat oči před tím, co je očividné? Kolik dalších soudních kol bude muset proběhnout, než padne věta:
„Tady došlo k podvodu. A někdo za to ponese odpovědnost.“
Na závěr si dovolím osobní poznámku. Justiční systém nefunguje. Znovu a znovu podávám důkazy. Znovu a znovu slyším, to nebo ono anebo že „vše je složité“. A přitom stačí číst, myslet, posuzovat v souvislostech – a mít páteř.
Někdy mám pocit, že bychom se měli vrátit zpátky na stromy a začít znova.
Zda je jednání soudců Vrchního a Městského soudu v Praze korektní nebo je ostudou české justice si posoudí každý sám.
Můj názor je tento:
- Čekat na korektní rozsudek téměř čtvrt století je šílené.
- Stav české justice je zoufalý.
- Navrhuji, aby plat soudců, kteří takto jednají byl snížen na 30 – 40 tis. Kč /měsíc.
Odkazy na důkazy
- Dopis Veolie Ministerstvu zemědělství – hlasujte pro Smlouvy s námi.
- Ministerstvo zemědělství nesmí hlasovat pro smlouvy s koncerny, dokud nebude doloženo, že to je ekonomicky výhodné.
- Tunel VKM u Vrchního soudu v Praze
- Co můžete udělat pro nápravu? – ZDE
- Naše voda, naše peníze, ale zisky z vody naše nejsou
- Jak se dělí zisk z vody v Kladně neb O co přišli občané Kladenska – ZDE
- 1. Rozsudek kauza tunelu VKM – protiprávně lidé z Veolie do vedení VKM
- 1. Rozsudek v kauze tunelu Vak Zlín – lidé z Veolie protiprávně ve Vak Zlín
- 2. Rozsudek v kauze tunelu Vak Zlín – sám sobě vyvedu zisky
- Lživá Zpráva představenstva Vodárny Kladno Mělník o prodeji podniku
Externí odkazy
- Jak korporace bohatnou na vodě?
- ČT 2 NEDEJ SE: Naše voda, vaše peníze 11.5.2025
- INSTAGRAM: Vy se 15 let snažíte?
- Čí zájmy hájí bývalý předseda SOVAKU František Barák: měst nebo koncernů?
- Lidé z Veolie se dostali do orgánů VKM protiprávně
- Korporátní profil Veolie
- Usnesení Vrchního soudu v Olomouci VAK ZLÍN Cmo 2002/2014-3534, ze dne 22.11.2016
- Usnesení Vrchního soudu v Praze VKM VH 15-9-2004 – usn. 7 Cmo 316_2024-1465 ze dne 2.4.2025
Často kladené otázky?
Ministerstvo zemědělství nedoložilo výhodnost provozních smluv s koncerny žádnou věrohodnou ekonomickou analýzou. Přesto v roce 2004 hlasovalo na valných hromadách městských vodáren ve Zlíně i na Kladně–Mělníku ve prospěch těchto smluv, a to v přímém rozporu s předchozím písemným pokynem tehdejšího ministra zemědělství Palse, který zakázal hlasovat bez prokazatelného doložení výhodnosti.
Ministerstvo, konkrétně ředitel sekce vodního hospodářství inženýr Kendík, na opakované dotazy odpověděl pouze formálně, že hlasoval „v souladu s návrhem hlasování“, aniž by doložil jakékoliv konkrétní ekonomické podklady.
Veřejně nikdy nebyly zveřejněny žádné dokumenty, analýzy ani posudky, které by potvrzovaly, že smlouvy s koncerny byly pro města a občany výhodné. Naopak všechny dostupné důkazy, včetně rozsudků Vrchního a Ústavního soudu, potvrdily, že tyto smlouvy byly nevýhodné a sloužily k vyvedení zisků z vodáren do zahraničí.
NENÍ TŘEBA NIC ZNÁRODŇOVAT
Soudy již potvrzují, že korporace jsou u naší vody často protiprávně. Příklad ZDE. Lidé za to odpovědní patří před soud. Za své jednání musí nést odpovědnost.
Co bylo zcizeno, musí být vráceno. Přes soudy lze vrátit vodu lidem. Kde nelze prokázat protiprávnost, jsou smlouvy s koncerny na dobu určitou a ty končí.
Více ZDE
SOVAK je organizace zastupující provozovatele vodáren. Již dvě desetiletí hi ovládají především společnosti napojené na koncerny, a proto logicky prosazuje především modely výhodné pro prodejce vody, ne pro občany, města a stát.
Příklad Vodovody a kanalizace Přerov (Vak Přerov) jasně dokládá, že když správu vody drží městská vodárna v rukou měst a obcí, přináší to lidem hmatatelné výhody. Zisk z vody zůstává ve vodárenském systému, investuje se do obnovy potrubí, modernizace čistíren a infrastruktury, a města mají plnou kontrolu nad cenou vody i plánováním investic.
Vak Přerov díky zachování smíšeného modelu vodárny, kde města spravují a zároveň provozují vodu, dokázal za posledních 30 let investovat:
2,3 miliardy Kč z vlastních zdrojů do infrastruktury,
získat 910 milionů Kč z dotací EU,
a celkové investice do rozvoje a oprav přesáhly 3,7 miliardy Kč.
Zatímco koncerny jako Veolia nebo Suez vyvádí zisky do zahraničí, v Přerově zůstávají všechny zisky z vody v regionu, slouží na obnovu infrastruktury a na podporu programů, které snižují náklady občanům i životnímu prostředí.
Občané v Přerově mají díky tomu stabilní cenu vody, která odpovídá reálným nákladům, nikoliv zisku akcionářů koncernu.
všechny peníze zůstávají v systému a slouží lidem, ne korporacím.VPeníze vybrané od občanů zůstávají v systému a slouží lidem, ne korporacím.
Přímé finanční přínosy pro občany:
Úspora 30 milionů EUR ročně, které dříve odtékaly jako zisk do kapes soukromých firem (Veolia, Suez).
Snížení ceny vody o 8 % během prvních deseti let po převzetí správy městem.
Veškeré peníze z vodného a stočného zůstávají ve vodárenském systému a jsou využívány pro zlepšení služeb, infrastruktury a ochranu vody.
Sociální přínosy:
Zajištěn přístup k pitné vodě i pro sociálně slabé domácnosti prostřednictvím sociálních tarifů.
Vznikla vodní solidarita, která pomáhá domácnostem v tíživé finanční situaci.
Ekologické a zdravotní přínosy:
Zvýšená ochrana vodních zdrojů, spuštění programů na zlepšení kvality vody.
Finanční a technická podpora zemědělců k ekologickému hospodaření, což vedlo k poklesu pesticidů a dusitanů v povrchových vodách, a tím i k nižším nákladům na úpravu pitné vody.
Spravedlnost a transparentnost:
Rozhodování o vodě probíhá veřejně, město je zodpovědné voličům, ne soukromým akcionářům.
Občané mají kontrolu nad tím, kam jdou jejich peníze, a mohou ovlivňovat plánování investic do infrastruktury.
Strategické dlouhodobé plánování:
Stabilita cen, protože město si může plánovat investice podle potřeb obyvatel a podle reálného stavu infrastruktury.
Zisk se reinvestuje, neodtéká do ciziny ani do zisků akcionářů.
Veolia Ministerstvu zemědělství tvrdila, že připravuje provozní model vodárenství v městských společnostech Vodovody a kanalizace Zlín (Vak Zlín) a Vodárny Kladno – Mělník (VKM).
Zástupci Veolie v dopisu Ministerstvu zemědělství dokonce slibovali konkrétní částky dotací (pro Zlín 660 milionů Kč, pro VKM 800 milionů Kč).
Jak potvrdily soudy i realita – vodárny o možnost žádat o dotace z EU skutečně přišly.
Veolia se stavěla do pozice garanta získání dotací, přestože podle tehdy platných pravidel EU bylo zřejmé, že po uzavření provozních smluv městské vodárny o postavení oprávněných přijdou.
Děkujeme za sdílení, podporu a komentáře
2 Responses
Pane Novotný,
ve věci vody jste neskutečně důkladný a obětavý, obdivuji vaše letité úsilí. Ty pražské čarodějnice, které si říkají soudkyně, jsou vzorovou ukázkou současné pokleslé společnosti a to, že s tímto systémem tak vytrvale zápasíte, je vaším vítězným tažením a naší nadějí na kompexní změnu vnímání reality. Děkuji vám
1 | Rozumíme frustraci všech (i my jsme z jednání některých soudců opravdu vytočení), ale víme, že vytrvalost funguje. Soudy rozhodují pomalu, to ale neznamená, že nemá cenu bojovat. Právě díky vytrvalému tlaku jsme už:
* získali pravomocné rozsudky, které odhalily protiprávní převody vodáren,
* ušetřili občanům 1,879 mld. Kč a vrátili 2 mld. Kč do vodáren,
* zastavili další rozkrádačky nebo pochybné privatizace kolem vody .
2 | Co se děje v Kladně je další dílek skládačky
Rozhodnutí VS Praha o VKM je bizarní, ale jde o jednu instanci. Stejně jako ve Zlíně půjdeme dál – až k Nejvyššímu a Ústavnímu soudu. Každý nový rozsudek staví na těch předchozích, proto nesmíme vyhořet.
3 | Jak můžeme vyhrát? Musíme vytrvat.
* Nepolevit v odvoláních – vyšší soudy často napravují chyby nižších instancí.
* Tlačit na politiky – fakta a rozsudky dáváme k dispozici, veřejný tlak zrychluje změny.
* Informovat – čím víc lidí ví, tím hůř se tyto kauzy zametají pod koberec.
4 | Co může udělat vlastně každý pro nápravu?
* Podepsat a poté šířit – požadavel nápravy – petici „VODA JE ŽIVOT“. https://nadacepravdaovode.cz/petice/
* Pošlat články a rozsudky svým poslancům a senátorům – a chtít po nich, aby to napravili – oni sjou zákonodárci a zákony tady nedodržují ani soudci.
* Přidat se k lidem, sleduji pravdu o vodě na sociálních sítích a to co považuje daný člověk za podstatné šířit dá:
web: http://www.pravdaovode.cz/nfpov
FB: http://www.facebook.com/vodalidem
IG: https://www.instagram.com/nadace_pravdaovode/