Obsah videa 👇
0:00 Úvod a případová studie Bruselu: Selhání systému Athos
2:45 Korupce a lobbing v pozadí privatizace
7:00 Vliv na akademickou půdu a vědu
9:15 Případová studie: Absurdita v údolí Hérault
11:40 Celosvětový trend remunicipalizace
14:00 Kritika Světového vodního fóra
17:20 Případová studie: Neúspěch privatizace v Nairobi
24:32 Občanský odpor a referendum v Uruguayi
25:46 Boj za veřejnou vodu v Evropě — Itálie, Německo
27:14 Rekomunalizace Paříže a závěr
Video ukazuje zahraniční zkušenosti s tím, jak korporace bohatnou na monopolu vody. Připomíná příklady z Evropy, Afriky a Ameriky a vysvětluje, proč se v řadě zemí a měst prosazuje návrat správy vody zpět pod veřejnou kontrolu.
Třetí část se věnuje mimo jiné Bruselu, údolí Hérault, Nairobi, Uruguayi, Itálii, Německu a Paříži. Společným tématem je selhání privatizačních modelů, odpor občanů a trend remunicipalizace vody.
3. díl kritického dokumentu o pochybné privatizaci vodohospodářských služeb
O čem video je? Netransparentnost a tajné smlouvy. Korupci, lobbing a propojení politiky s byznysem. Upřednostňování zisku před veřejnou službou, ekologickou bezpečností a udržitelným rozvojem. Zvyšování cen vody pro spotřebitele, které často pokrývají i neprůhledné náklady korporací.
Třetí díl ukazuje, jak nadnárodní korporace vydělávají na správě vody v různých zemích a jaké důsledky má privatizace pro občany, veřejné finance i životní prostředí. Praktiky velkých nadnárodních korporací, jako jsou Veolia a Suez. Příklad čistírny odpadních vod v Bruselu, kde nová, drahá technologie „Athos“ od dceřiné společnosti Veolie selhala, což vedlo k ekologické katastrofě a dalším finančním nákladům pro veřejný sektor.
