Analýza Transparency International – Česká republika kriticky analyzuje proces privatizace českého vodárenství po roce 1993 a jeho negativní dopady na veřejný sektor.
|
- Podrobně popisuje, jak se původně státní podniky transformovaly na městské společnosti, které následně skrze netransparentní prodeje akcií nebo nevýhodné provozní smlouvy ovládly nadnárodní korporace.
- Na konkrétních příkladech měst jako Praha, SmVaK na severní Moravě, Zlín či Kroměříž zdroj ilustruje mechanismy, kterými soukromí investoři odčerpávají zisky, zatímco náklady na údržbu infrastruktury zůstávají na obcích a daňových poplatnících.
- Hlavním důsledkem těchto kroků je podle autorů ztráta kontroly nad strategickou surovinou, prudké zdražování vodného a omezení přístupu k evropským dotacím.
- Text proto zdůrazňuje nezbytnost zřízení nezávislého regulátora, který by zajistil rovnováhu mezi soukromým ziskem a veřejným zájmem na udržitelnosti vodního hospodářství.
- Slouží jako varování před systémovou korupcí a nekoncepčním rozhodováním samospráv při správě klíčových veřejných služeb.
Odborný podíl Radka Novotného na obsahu publikace
Odborný materiál k vodárenství v České republice pro Transparency International – Česká republika zpracoval na základě smlouvy Radek Novotný. Materiál se věnoval privatizaci vodáren od 90. let, převodům akcií a akcionářských práv, zavádění provozních modelů po vstupu ČR do EU a jejich dopadům na cenu vody, veřejné rozpočty i kontrolu nad vodárnami.
Součástí podkladu byly i konkrétní příklady z Prahy, Zlína, Hradce Králové a Kroměříže a popis selhání ochranných mechanismů státu a obcí.
Dohoda mezi Transparency International a Radkem Novotným vymezila zejména tato témata:
- privatizace státních podniků v letech 1993–1994
- prodej akcií a akcionářských práv vodárenských společností do vstupu ČR do EU
- zavádění provozních modelů po vstupu ČR do EU
- selhání ochranných mechanismů státu, obcí a soudního systému
- nové formy ovládnutí vodáren bez odpovídajícího finančního plnění
- důsledky privatizace na ceny vody, dotace, příjmy obcí a zadlužení samospráv
Důkaz o odborném podílu a vzniku publikace
Radek Novotný zpracoval pro Transparency International – Česká republika (TIC) na základě smlouvy velkou část odborného podkladu k tématu publikace. Rozsah a témata, která pro TIC zpracoval, vymezila smlouva. Příloha – vymezení obsahu podkladu.
TIC zároveň na své veřejné stránce k této publikaci uvádí, že „odborný obsah v této publikaci vychází mimo jiné z podkladů zpracovaných Ing. Radkem Novotným, MBA.“ Externí důkaz – stránka publikace na webu Transparency International.
Identita Radka Novotného nebyla v publikaci zveřejněna na jeho osobní žádost. Důvodem byly výhrůžky související s jeho informováním o dění ve vodárenství.
Níže jsou stručné odpovědi k hlavním otázkám, které publikace otevírá, i odkazy na její plné znění.
FAQ: Privatizace vodárenství v ČR – kam odtékají zisky?
8 stručných odpovědí k tomu, co se ve vodárenství po roce 1993 změnilo, proč se řeší provozní model, proč obce přišly o část kontroly nad penězi z vody a jaké důsledky to má pro investice i cenu vody.
Po roce 1993 se státní vodárenské podniky rozpadly a jejich majetek a odpovědnost přešly na města a obce.
Z původně 11 velkých státních podniků vznikly desítky okresních vodárenských společností a více než tisíc dalších drobných provozovatelů. Tím se vodárenství rozdrobilo a oslabila se původní logika větších funkčních celků.
Publikace upozorňuje, že právě tato atomizace otevřela prostor pro neprůhledné nastavení vlastnických práv a následné dlouhodobé provozní smlouvy.
Provozní model znamená, že infrastrukturu vlastní obce nebo městské vodárny, ale provoz, inkaso vodného a stočného a zisk přebírá soukromá firma.
Obce pak nesou odpovědnost za trubky, čistírny a investice, zatímco soukromý provozovatel inkasuje z provozu. Kritici proto mluví o oddělení neoddělitelného.
Právě na tento model publikace i související články opakovaně upozorňují jako na jeden z hlavních problémů českého vodárenství.
Více: Co je to provozní model
Je to stav, kdy zisky z vody odcházejí soukromému provozovateli, ale náklady na obnovu a rozvoj sítí zůstávají městům, obcím a veřejným rozpočtům.
Publikace popisuje, že nájmy za infrastrukturu často nestačí ani na odpisy, takže si obce nevytvářejí dostatečné zdroje na budoucí investice.
Výsledek je jednoduchý: veřejný sektor nese dlouhodobé břemeno, ale peněžní tok z provozu se do odvětví nevrací v potřebném rozsahu.
Protože bývají uzavřené na velmi dlouhou dobu, často na více než 15 let a někdy i přes 25 let.
Takové smlouvy posilují monopolní postavení provozovatele, zhoršují možnost obcí měnit nastavení systému a často zajišťují soukromníkům nadstandardní podmínky.
Když je navíc zisk počítán jako přirážka k nákladům, systém nemotivuje k úsporám a efektivitě, ale spíše k vyšším výdajům.
V řadě případů provozní model zkomplikoval nebo zablokoval možnost čerpat evropské dotace na obnovu vodárenské infrastruktury.
Publikace uvádí, že veřejné investice by se v takových případech mohly považovat za nepřímou podporu soukromého provozovatele. To byl jeden z důvodů, proč se čerpání evropských prostředků stalo problematickým.
Obce pak musí hledat peníze jinde, a to často ve vlastních rozpočtech nebo v dalších veřejných zdrojích.
Pražský případ ukazuje, že jednorázový prodej podílu mohl znamenat ztrátu dlouhodobých příjmů i ztrátu vlivu na provoz vodáren.
Podle publikace Praha prodala v roce 2002 svůj 34% podíl v PVK za zhruba 880 milionů Kč, ale už do roku 2008 by jen odpovídající podíl na zisku dosáhl přibližně stejné částky.
Současně došlo k prodloužení provozní smlouvy, což mělo zásadní dopad na hodnotu podílu i na možnost financování infrastruktury do budoucna.
SmVaK ukazuje, že ztráta veřejné majority může znamenat ztrátu přímého zdroje financí pro infrastrukturu i ztrátu možnosti žádat o evropské prostředky.
Původně šlo o smíšenou vodárenskou společnost, ve které města a obce držely dominantní postavení a zisky se převážně reinvestovaly.
Po změně vlastnické struktury se logika systému změnila: obce přišly o přímý vliv a investice do infrastruktury začaly více dopadat na veřejné rozpočty.
Pomohla by vyšší transparentnost, vyváženější regulace a návrat peněz z vody zpět do obnovy a rozvoje infrastruktury.
Publikace připomíná význam nezávislé regulace, která by lépe hlídala přiměřenost zisků, kvalitu služeb a férovost vztahů mezi veřejným vlastníkem a provozovatelem.
Současně zdůrazňuje, že bez informované veřejnosti a aktivního přístupu obcí i institucí se problém sám nevyřeší.
Publikace ukazuje, že problém správy vody v ČR nevznikl náhodou. Popisuje postup, kterým byl tento vývoj dlouhodobě a sofistikovaně řízen, a upozorňuje na roli politiků i institucí.
Současně vysvětluje konkrétní mechanismy, které oslabily kontrolu obcí nad správou vody a otevřely prostor pro dlouhodobý odtok zisků. Proto je publikace relevantní i dnes.
Stáhnout publikaci
Spoluautor: Ing. Radek Novotný, MBA. Role: zakladatel nadace, vodárenství se věnuje 24 let. Napsáno: 2009 – aktuální dodnes.
Proč je publikace stále aktuální a důležitá?
Publikace upozornila na klíčové mechanismy „privatizace“ vodárenství, jejichž negativní dopady se v dalších letech potvrdily v praxi i v rozsudcích. Její závěry stále platí.
Nejde o historický text bez relevance k současnosti, ale o důležitý zdroj pro pochopení toho, jak byla oslabena kontrola obcí nad vodou, proč rostly ceny a jak docházelo k odtoku zisků mimo veřejný zájem. Znalost těchto souvislostí je prvním krokem k nápravě.
Závěry této analýzy a jejich správnost postupně potvrzují i rozhodnutí soudů a další zveřejněné důkazy.
O obsah publikace čerpá i Česká televize
📢 Pomohl vám tento článek? Sdílejte ho s ostatními.
