Cena vody zdražuje, protože infrastruktura vyžaduje stále nákladnější investice. Ty v ceně vodného a stočného nebo z daní platí vždy spotřebitelé. Logicky ten, kdo investice financuje, občan, má právo z investic čerpat profit, a to buď v nižší ceně vody, nebo z případných zisků z provozování těchto investic. Tato logika ovšem v ČR často neplatí. To kdo na investicích bohatně určuje, kdo vodárenskou provozuje. Zda je prioritou správy vody rozvoj odvětví, případně nízká cena vody, nebo zisk, který místo do trubek odtéká nákladově nebo jako dividendy koncernu do zahraničí. V druhém případě vzniká logický tlak na další a další zdražování vody nejen z důvodu potřeby financovat investice.
Voda je přirozený monopol. V dané lokalitě vede jen jedna vodárenská síť, kterou spravuje jedna společnost. Odběratel si nemůže dodavatele vybrat jako např. v energetice. Proto stát stanoví, že do ceny vody je možné započíst pouze náklady související s dodávkou a vyčištěním vody. Zde dokládáme, že tato „regulace“ je často o mílové kroky za kroky koncernů a zásadní věci neřeší. Proto je důležité rozumět tomu, z čeho se cena vody skládá, kdo ji navrhuje, kdo peníze z vody inkasuje a kam nakonec plynou.
Kolik dnes platíme za vodu?
Cena vody v ČR v roce 2026 se podle veřejně dostupných ceníků pohybuje přibližně mezi 79 a 175 Kč za m³ (vodné a stočné dohromady, včetně 12 % DPH). Rozdíly mezi městy jsou výrazné:
| Město / region | Provozovatel | Cena vč. DPH |
|---|---|---|
| Kladno | Francouzský koncern Veolia | 175 Kč/m³ |
| Praha | Francouzský koncern Veolia (PVK) | 157,21 Kč/m³ |
| Pardubice | Městská vodárna | 156,75 Kč/m³ |
| Severní Morava | Španělský koncern Aqualia (SmVaK) | 144,07 Kč/m³ |
| Havlíčkův Brod | Městská vodárna | 115,94 Kč/m³ |
| Přerov | Městská vodárna | 111,54 Kč/m³ |
| Krnov | Městská vodárna | 79,52 Kč/m³ |
Zdroj: veřejné ceníky vodáren, zpracování NFPOV, aktualizace únor 2026.
Z tabulky je vidět, že nejdražší cenu vody mají regiony ČR, kde správu vody ovládá fr. Veolia. Férové je říct, že například Pardubice jako městská vodárna mají cenu blízkou Praze (Veolia). Podstatné proto není jen to, kolik lidé za vodu platí, ale kam následně peníze zaplacené za vodu putují: zda se vracejí do obnovy sítí, nebo odcházejí jako zisk mrnp nákladově mimo vodárenství v ČR.
Chcete znát přesnou cenu ve svém městě? Srovnání cen vodného a stočného pro stovky měst a obcí v ČR.
Zjistit cenu vody ve vašem městě →
Důležité vysvětlení
- Roky 2000–2024 jsou oficiální průměrné realizované ceny podle údajů Ministerstva zemědělství ČR a ČSÚ. Zahrnují vodné, stočné i DPH.
- Roky 2025 a 2026 označené hvězdičkou nejsou konečné oficiální Mze potvrzené celostátní průměry. Jde o průměr ceníkových cen ve 219 větších městech ČR, včetně DPH a poměrné části pevných poplatků.
- Ministerstvo zemědělství zatím na své stránce zveřejňuje jako poslední oficiální celostátní údaj ceny za rok 2024. Od roku 2025 navíc došlo ke změně metodiky a údaje má místo ČSÚ zveřejňovat MZe.
Stejná cena vody, ale pro lidi jiný výsledek?
Zásadní je, kdo ovládá správu vody. To určuje priority správy vody (obnova, čistá voda nebo zisk v zahraničí). Dvě vodárny mohou mít téměř stejnou cenu vody za kubík, a přesto je dlouhodobý dopad pro občany úplně jiný. O tom, zda je systém nastaven v zájmu občanů nebo koncernů rozhoduje to, kdo vodné a stočné vybírá, jak vybrané peníze použije a kam odchází.
| Model správy vody | Kdo vybírá vodné a stočné | Co se děje se ziskem |
|---|---|---|
| Městská vodárna vlastní infrastrukturu i provoz | Městská/obecní vodárna | Zisk může zůstat ve vodárně a sloužit obnově, investicím nebo veřejnému rozpočtu |
| Provozní model — vlastník a provozovatel odděleni | Soukromý provozovatel | Zisk provozovatele může jít akcionářům; veřejnému vlastníkovi plyne jen nájemné |
| Soukromá společnost vlastní i provozuje | Soukromá vodárenská společnost | O zisku, dividendách i investicích rozhoduje soukromý vlastník v mezích regulace |
Co z toho plyne pro občany a cenu vody
Jak je oficiálně presentováno, kdo a jak určuje cenu vody?
V médiích a na jednání měst a městských vodáren je zastupitelům i občanům jako na flašinetu opakováno, že cenu vody určují města a výše ceny vody je regulovaná státem:
- Provozovatel sestaví kalkulaci nákladů a smí do ní zahrnout jen ekonomicky oprávněné náklady dle cenového výměru MF.
- Vlastník infrastruktury (zpravidla město / městská vodárna) kalkulaci schválí, nebo zamítne.
- Cena vstoupí v platnost. (Odběratel ji nemůže odmítnout, voda je v regionu dodávána monopolem – to už říkáno není.)
- Specializovaný finanční úřad může cenu zpětně kontrolovat.
- Koncern se může proti rozhodnutí finančního úřadu odvolat a žádat soudní přezkumu (odvolací finanční ředitelství → krajský soud → Nejvyšší správní soud NSS).
- Stát podle zákona č. 526/1990 Sb. o cenách a cenového výměru Ministerstva financí cenu vody reguluje – věcně usměrňuje.
Jak a pro koho ve skutečnosti tento na první pohled i logický systém reálně funguje?
Funguje pro koncerny, ne pro občany. Níže předkládáme fakta, která to dokazují. To, co je vydáváno kontolu a regulaci ceny vody funguje jako červený hadřík v rukou toreadora, kterým odvádí pozornost od toho, kde skutečně stojí, resp. kdo na prodeji vody bohatne a občan platí i to, co nemusí.
ad 1) Provozovatel sestaví kalkulaci nákladů
Vlastník společnosti provozující vodovody a kanalizace, která dodává lidem vodu a inkasuje vodné a stočné, řekne na konci roku managementu vodárny svou prioritu: jaký objem zisků chce z prodeje vody vyinkasovat. Nastaví bonusy a sankce za to, když bude / nebude jím požadovaný zisk dosažen.
Vodárenský management na základě požadavků majitelů sestaví kalkulaci nákladů, výnosů a zisků. Zohlední v ní očekávaný objem dodané a vyčištěné vody, zdražení nákladů a požadovaný zisky (vlastníků korporace) a vyjde mu kalkulace ceny vody pro další rok.
Toto potvrzuje např. dlouholetý generální ředitel Severomoravských vodovodů a kanalizací, a.s. v rukou šp. koncernu Aqualia, p. Kyncl, který veřejně řekl:
„Jsme v rukách soukromých vlastníků, kterým jsme odpovědni za to, abychom vytvářeli zisk.“
ad 2) Vlastník infrastruktury (město / městská vodárna) kalkulaci schválí/zamítne
Město nemá vlastní vodárenské odborníky a městská vodárna také ne, protože podpisem provozní smlouvy s koncernem přešli do rukou koncernu. Zastupitelé, absolutní laici, schvalují, co jim předloží koncern. Navíc část z nich více či méně léta skrytě pracuje pro koncern a pomáhala mu prodej vody ovládnout.
Jak vypadá schvalování koncernem navržené ceny vody politiky, kteří protiprávně vyvedli stamiliony z vody na koncern nebo tento protiprávní stav léta kryjí, dokládá záznam z jednání valné hromady vodárny.
Zde člen představenstva p. Šebík městské vodárny odpovídal starostům na otázku:
Jaký zisk schválilo představenstvo městské vodárny koncernu Veolia v kalkulaci ceny vody?
Šebík nejdříve mlžil a následně odmítl odpovědět. Realita?
- Představenstvo městské vodárny schválilo Veolii kalkulaci, kdy Veolia vyinkasovala zisk 34 mil. Kč ve vodném a 31,5 mil. Kč ve stočném. Celkem 65,5 mil. Kč.
- Městská vodárna Vak Zlín dosáhla na tomto smluvním vztahu s Veolií zisk 5 mil. Kč
ad 3 – 5) Cena vstoupila v platnost, odběratel ji musel zaplatit
Co z toho plyne pro občany a cenu vody
Lidé v ceně vody zaplatí vše. Zaplatí provoz, opravy, mzdy, energie, daně, nájemné, obnovu infrastruktury i zisk provozovatele. Rozdíl mezi jednotlivými modely spočívá v tom, co se s penězi vybranými od občanů stane:
- zda zůstanou ve vodárně a financují obnovu,
- zda se použijí ke zmírnění budoucího růstu ceny,
- zda se vyplatí obcím,
- nebo zda odejdou jako zisk či jiné náklady soukromého provozovatele.
Skutečná ochrana spotřebitelů nemůže kontrolovat pouze čísla v kalkulaci. Musí chránit také veřejný majetek, smlouvy, peněžní toky a odpovědnost lidí, kteří rozhodují o tom, kdo bude vodu prodávat a kdo bude inkasovat zisk.Nadační fond PRAVDA O VODĚ
Když koncern ovládne peněžní toky monopolu vody, tak lidé jen platí a města reálně o ničem nerozhodují
„Nejsem Harry Potter“: Přiznal šéf české pobočky vodárenské skupiny Ondeo/Suez Environnement v médiích již v roce 2005, kdy tvrdil, že cena vody se v Česku na západoevropskou úroveň hned tak nedostane. Tvrdil i to, že si města dokážou růst vodného a stočného uhlídat.
Realita je, že cena vody je v řadě regionů léta dokonce dražší než v západní Evropě. A výše zveřejněná videa dokládají, že realita je zcela opačná a politici v řadě případů hájí zájmy koncernů a ne občanů. Zoufalé je formální a impotentní je i „regulace“ prováděná státem.
O výši ceny vody rozhoduje ten, kdo ovládá peněžní toky z vody
Voda je přirozený monopol. Odběratel si nemůže vybrat jiného dodavatele. Cenu vody neovlivňují pouze náklady na energii, mzdy, opravy nebo investice atd.. Zásadní je, kdo vodárnenskou infrastrukturu provozuje, kdo připravuje kalkulaci ceny, kolik peněz dostává vlastník infrastruktury a kolik z vodného a stočného vyinkasuje provozovatel nákladově a přes zisk. Ten, kdo získá provoz vodárny, proto získává mimořádně silné postavení:
- připravuje návrh kalkulace ceny vody,
- vybírá od lidí vodné a stočné,
- ovládá vztahy s odběrateli,
- zahrnuje do ceny své náklady a zisk,
- rozhoduje o velké části peněžních toků z vodárenského monopolu.
Nejde jen o cenu jednoho kubíku. Jde o to, kolik peněz se vrací do obnovy infrastruktury a kolik zůstává provozovateli nebo odchází jeho vlastníkům.
Jak cenu vody ovlivňje nájemné za infrastrukturu a kdo to nájemné platí?
Po uzavření smluv o provozování infrastruktury s koncernem, v tzv. provozním modelu, dál vlastní vodovody, kanalizace, čistírny a další infrastrukturu města nebo městské vodárny. Provoz infrastrutury však zajišťuje soukromá společnost, která infrastruturu (trubky) používá k podnikání a městům za to platí nájemné.
Jenže nájemné je ekonomicky oprávněným nákladem, který koncernový provozovatel zahrne lidem do ceny vodného a stočného. Koncern žádné vlastní peníze do vodárenského systému neposílá. Nájem započte do ceny vody lidem, vybere ho od odběratelů a přepošle je vlastníkovi infrastruktury.
Občan zaplatí cenu vody → provozovatel peníze vybere → část z nich převede městu nebo městské vodárně jako nájemné.
Nájemné není darem ani novou investicí koncernu do vodárenství. Jde o část peněz, které v ceně vody zaplatili spotřebitelé. Výše nájemného je v lepším případě odvozována od výše odpisů vodárnou realizovaných investic. Odpisy jsou část pořizovací ceny, například potrubí nebo čistírny, která se postupně rozpočítává do jednotlivých let jeho používání. Tyto peníze mají sloužit hlavně na budoucí opravy a obnovu majetku, až se opotřebuje.
Pokud infrastrukturu vlastní i provozuje městská vodárna, zahrnuje odpisy svého majetku do ceny vody přímo. Když je provoz předán koncern, pak se tyto peníze objeví v kalkulaci ceně vody také, jen v jiné účetní položce - nově jako nájemné.
Přeřazení účetní položky odpisů do nájemu žádné nové peníze do vodárenství nepřináší.Tyto peníze vždy nakonce v ceně vody zaplatí spotřebiltel.
„Nájmy, které města za infrastrukturu od soukromých provozovatelů vodáren dostávají, navíc často nedosahují ani výše odpisů.“Transparency International ČR: Privatizace vodárenství v České republice – kam odtékají zisky?
Jak výše nájemného ovlivňuje cenu vody
- Vyšší nájemné než odpisy zvyšuje náklady provozovatele a vytváří tlak na vyšší cenu vody.
- Nižší nájemné než odpisy náklady provozovatele snižuje a mělo by se projevit nižší cenou. Pozor. Na straně měst netvoří zdroje na budoucí obnovu trubek. Jestliže nájemné klesne, ale cena vody ne, zůstává finanční výhoda provozovateli.
- Jestliže nájemné nestačí na obnovu infrastruktury, chybějící peníze později zaplatí výhradně lidé ve vyšší ceně vody nebo z dotací, tzn. z daní rozpočtů měst a státu.
Napajedla: Poté, co Veolia ovládla prodej vody na Zlínsku, snížila městu nájem ČOV o 99,9 %, cenu vody lidem nikoliv
Co koncern dělá poté, co ovládne monopol vody dokládá kauza čistírny odpadních vod v Napajedlech. Tato čistírna byla vybudována i za podpory státu v řádu destítek milionů korun. V roce 1999 město Napajedla pronajalo čistírnu k provozování městské společnosti Vodovody a kanalizace Zlín, a. s. Roční nájemné bylo sjednáno ve výši 5 500 000 Kč.
V roce 2004, díky protiprvnímu jednání politiků, ovládla provozování vodovodů a kanalizací na Zlínsku Veolia (její dceřinná společnost Zlínská vodárenská). Ta uzavřela s městem novou smlouvu o provozování ČOV. Roční nájemné v ní činí pouze 5 000 Kč.
Nájemné za ČOV Napajedla před a po převzetí provozu koncernem Veolia
| Parametr | Smlouva 1999 (VaK Zlín) | Smlouva 2005 (Zlínská vodárenská / Veolia) |
|---|---|---|
| Nájemce | VaK Zlín, a. s. (ředitel Ing. Martin Bernard) | Zlínská vodárenská, a. s. (gen. ředitel Ing. Martin Bernard) |
| Roční nájemné | 5 500 000 Kč | 5 000 Kč |
| Propad | — | −5 495 000 Kč ročně (−99,91 %) |
Zdroj: smlouva č. 001/99 o nájmu ČOV Napajedla (1999) a navazující smlouva účinná od 1. 1. 2005.
Veolii klesl náklad na využívání veřejné čistírny téměř o 5,5 milionu Kč ročně. Město jako vlastník infrastruktury naopak o stejnou částku přišlo. Tato úspora však cenu vody lidem nesnížila.
Nižší nájemné nezlevnilo lidem vodu. Snížilo náklady provozovatele a současně připravilo veřejného vlastníka o peníze potřebné na obnovu infrastruktury.
Pokud peníze na obnovu chybějí dnes, infrastruktura se tím neopraví sama. Náklady budou muset občané zaplatit později — v ceně vody, z daní nebo prostřednictvím veřejných dotací.
Hradec Králové: Lidé platili Veolii v ceně vody neoprávněné náklady, kontrola na to přišla po letech
Nefunkčnost regulace ceny vody koncernu dokládá kauza společnosti Královéhradecká provozní, a. s., z koncernu Veolia. Co se koncern lidem naúčtoval do ceny vody a soud odhalil, že protiprávně?
Pravomocný rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 432/2017 ze dne 18. 4. 2018: společnost Královéhradecká provozní, a. s. (Veolia) zahrnula do ceny vody náklady na reklamu a propagaci ochranné známky VEOLIA (mimo jiné kampaň „kohoutková.cz"). Specializovaný finanční úřad tyto náklady odmítl uznat jako ekonomicky oprávněné a uložil pokutu 900 000 Kč.
Cena vody je kontrolována, ale kontrola probíhá náhodně a zpětně. Provozovatel sestaví kalkulaci, začne cenu účtovat a odběratelé ji musí zaplatit. Teprve následně může přijít kontrola. Ta přišla do společnosti KHP, a.s. (dále jen "Veolia") a zjistila, že Veolia započítala lidem do ceny vody protiprávně náklady přesa 12 milionu korun na reklamu, propagaci a podporu ochranné známky Veolia:
| Rok | Neoprávněné náklady |
|---|---|
| 2011 | 5 843 203 Kč |
| 2012 | 6 508 607 Kč |
| Celkem | 12 351 810 Kč |
Veolia se proti výsledkům kontroly odvolala, ale Nejvyšší správní soud potvrdil, že u monopolní dodávky vody náklady na budování značky provozovatele do regulované ceny nepatří. Odběratel si totiž nemůže vybrat konkurenta, a reklama proto neplní svůj běžný hospodářský účel.
Soud uložil Veolii pokutu 900 000 Kč. Pravomocné soudní rozhodnutí však přišlo až několik let poté, co lidé sporné náklady zaplatili. Nepodařil se nám nikde dohledat, že by Veolia občanům oněch 12 mil. Kč vrátila.
Pokuta zapalcená státu není vrácením peněz lidem.
Koncern zaplatí sankci, ale spotřebitelé automaticky nedostanou zpět část ceny vody, kterou zaplatili neoprávněně.
Provozovatel může peníze od lidí vybrat okamžitě. Stát může porušení zjistit až po letech a ani poté nemusí být neoprávněně vybrané peníze spotřebitelům vráceny.
Koncern nemůže ovládnout správu vody bez pomoci zevnitř systému
Žádný koncern nemůže sám převzít monopolní správu vody v regionu. Nemůže si sám přisvojit právo vybírat vodné a stočné, získat zásadní vliv na cenu vody a inkasovat z těchto plateb zisk.
Dveře k ovládnutí těchto miliardových příjmů mu musí otevřít konkrétní lidé:
- vedení a lidé zevnitř městské vodárny,
- politici na radnicích a jejich zástupci v orgánech vodáren,
- odpovědní představitelé Ministerstva zemědělství a dalších státních institucí.
Pro převod provozu musí někdo připravit dokumenty, svolat valné hromady, prosadit usnesení, hlasovat a podepsat smlouvy. Tím se rozhodne, kdo získá:
- provozní majetek a zaměstnance,
- smlouvy s odběrateli,
- právo připravovat kalkulaci ceny vody,
- právo vybírat vodné a stočné,
- zisk z přirozeného monopolu.
Kdo získá provoz, získá možnost zahrnout do ceny vody své náklady a zisk. Městům přitom zpravidla zůstane infrastruktura a odpovědnost za její obnovu.
Při provozním modelu tak do správy vody vstupuje další zájem: výnos vlastníka soukromého provozovatele. Peníze, které by v městské vodárně mohly sloužit obnově infrastruktury nebo tlumit růst ceny, mohou odcházet mimo veřejný vodárenský systém.
Ministerstvo zemědělství podpořilo provozní model bez analýzy jeho výhodnosti
Ministerstvo zemědělství nebylo pouze pasivním pozorovatelem. Při výkonu práv spojených se státní „zlatou akcií“ se jeho zástupci podíleli na rozhodování ve vodárenských společnostech.
Z odpovědi ministerstva z roku 2011 vyplývá, že před hlasováním pro provozní model ve vybraných vodárnách nemělo zpracovanou ani objednanou studii, která by prokazovala ekonomickou výhodnost nebo nevýhodnost tohoto uspořádání.
Dokumenty současně dokazují, že Ministerstvo zemědělství připomínkovalo smluvní dokumentaci připravovanou pro provozní model ve Zlíně a na Kladensku. Veolia uvedla, že připomínky zapracovala, a požádala ministerstvo, aby jeho zástupci na valných hromadách hlasovali pro. Ministerstvo následně sdělilo, že provozní model odpovídá jeho koncepci a že jeho zavedení podpoří.
Martin Bernard: z vedení městské vodárny do čela provozovatele Veolie
Konkrétním příkladem personálního propojení je Ing. Martin Bernard. Působil jako ředitel VaK Zlín a následně se stal členem jeho představenstva. Po převedení provozu na Zlínskou vodárenskou, ovládanou koncernem Veolia, se stal generálním ředitelem této provozní společnosti.
Člověk, který působil ve vedení městské vodárny v době přípravy převodu provozu, následně přešel do čela společnosti, která výnosný provoz získala.
Samotný přechod manažera není automaticky důkazem trestného jednání. Je však významný při posuzování osobních vazeb, střetu zájmů, motivace a odpovědnosti lidí, kteří se na převodu podíleli.
Krajský soud v Brně hodnotil personální vazby, převody akcií, změny v orgánech společnosti a následný převod provozu jako součást dlouhodobého a cíleného procesu.
„Žádný vztah, žádné jednání nelze označit za nahodilé.“Krajský soud v Brně, usnesení ze dne 11. 2. 2010
Soud výsledný postup označil za mimořádně nemravný. Vrchní soud v Olomouci následně pravomocně potvrdil neplatnost usnesení valné hromady VaK Zlín z roku 2004 a popsal koordinovaný postup směřující k obcházení zákona.
Výsledkem bylo, že městské vodárně zůstala infrastruktura a povinnost ji obnovovat, zatímco společnost koncernu získala výnosný provoz, odběratele, inkaso vodného a stočného a zisk.
Co z toho plyne pro občany a cenu vody
Lidé v ceně vody zaplatí celý systém. Zaplatí provoz, opravy, mzdy, energie, daně, nájemné, obnovu infrastruktury i zisk provozovatele.
Rozdíl mezi jednotlivými modely spočívá především v tom, co se s vybranými penězi stane:
- zda zůstanou ve vodárně a financují obnovu,
- zda se použijí ke zmírnění budoucího růstu ceny,
- zda se vyplatí obcím,
- nebo zda odejdou jako zisk či jiné náklady soukromého provozovatele.
Skutečná ochrana spotřebitelů nemůže kontrolovat pouze čísla v kalkulaci. Musí chránit také veřejný majetek, smlouvy, peněžní toky a odpovědnost lidí, kteří rozhodují o tom, kdo bude vodu prodávat a kdo bude inkasovat zisk.Nadační fond PRAVDA O VODĚ
Kde je slabina regulace ceny vody?
Regulace ceny vody nezaručuje, že peníze vybrané od lidí zůstanou ve vodárenství. Proto je vedle ceny za kubík potřeba sledovat i kdo vodárnu vlastní, kdo ji provozuje, kdo rozhoduje o investicích, kolik peněz jde na obnovu infrastruktury a kolik se vyplácí na dividendách.
Slabina regulace je zásadní: stát kontroluje, zda jsou do ceny započteny náklady, které odpovídají pravidlům tvorby, ale neřídí, komu peníze z ceny vody plynou a kde končí. Jinými slovy, klíčové je, kdo kalkulaci navrhuje a kdo a jak ji schvaluje a kde končí zisk z provozování infrastruktury, a ne jen to, že se do nákladů mohou započítat jen s dodávkou vody související oprávněné náklady – pro což pravidla formálně existují.
„Riziko nadměrného zdražování vzniká především tam, kde je navrhovatel a provozovatel vodovodů a kanalizací soukromá firma.“Radek Novotný
Stát kontroluje, zda jsou do ceny započítané náklady související s ddávkou a vyčištením vody, tzn. zda cena odpovídá pravidlům tvorby — ale nestanoví a neovlivní, komu a kam peníze z ceny vody plynou. Systém dovoluje, aby zisky kalkulované do ceny vody odcházely např. jako dividendy soukromého provozovatele do zahraničí. Stát nemá žádnou páku na to, aby tyto finance končily ve vodárenství v ČR.
Cena vody není „cena vody z přírody“. Platíme službu: výrobu a dopravu pitné vody, odvedení a vyčištění odpadní vody a údržbu celé sítě. Podrobnosti najdete v článcích Z čeho se skládá cena vody a Jak se počítá vodné a stočné.
To není abstraktní tvrzení. Dokládají to konkrétní smlouvy — a jeden z nejvýraznějších příkladů je z Napajedel.
Cena vody: Bernard jako ředitel městské vodárny a jako ředitel Veolie
Nejde o shodu jmen. Krajský soud v Brně (usnesení ze dne 11. 2. 2010) označil valnou hromadu VaK Zlín z 28. 8. 2002 — na které byl do představenstva jmenován i Ing. Martin Bernard — za počátek dlouhodobého, cíleného procesu, který vyústil v protiprávní ovládnutí vodárny. Soud jednání účastníků shrnul slovy, že „žádný vztah, žádné jednání nelze označit za nahodilé“, a označil ho za mimořádně nemravné. Bernard jako ředitel Vaku Zlín podepsal nájemní smlouvu k ČOV Napajedla za 5,5 mil. Kč/ročně. Poté, už jako ředitel Zlínské vodárenské z koncernu Veolia, podepsal nájemní smlouvu na tutéž ČOV, za pouhých 5 tis. Kč/ ročně.
Vrchní soud v Olomouci (usnesení sp. zn. 5 Cmo 202/2014, po jednáních 8. 9. a 14. 11. 2016), tzn. nejde tedy o spor rozhodnutý jen u jediné instance, věcně potvrdil, že usnesení mimořádné valné hromady VaK Zlín z 30. 4. 2004, kterým bylo schváleno prodat část podniku VaK Zlín právě společnosti Zlínská vodárenská, a zmocnit k tomu představenstvo, bylo neplatné. Tímto usnesením se uzavřel dlouholetý spor o to, zda krok, kterým Veolia přes Zlínskou vodárenskou převzala kontrolu nad provozem (a tedy i nad kalkulací ceny vody) ve Zlíně, proběhl podle zákona – soudy opakovaně, včetně odvolací instance, řekly, že ne.
Že nešlo o ojedinělý krok jedné vodárny, dokládá i to, co soud zjistil o dobovém plánu samotné Veolia Water. Ze zápisu z jednání ve věci „Odkanalizování Zlínsko“ ze dne 3. 10. 2003 vyplývá, že se ho za VAK zúčastnil Ing. M. Bernard (tehdy stále „ředitel VAK“) a za Veolia Water ČR zástupce společnosti. Soud dále cituje dobový článek v odborném časopise Vodní hospodářství (10/2003, s uvedeným kontaktem na Veolia Water Česká republika), podle kterého tehdejší legislativa v podstatě bránila přímé realizaci „provozního modelu“ a získání akcií VAK bylo popsáno jako pouze dočasný krok — cílem Veolia Water zůstávalo rozdělit již ovládnuté „smíšené“ vodárenské společnosti a ponechat si jejich provozní (ziskovou) část. Jinými slovy: akvizice akcií městské vodárny nebyla cílem sama o sobě, ale nástrojem k pozdějšímu oddělení výnosného provozu od veřejné infrastruktury.
Právě v tomto mechanismu — kdo ovládne provozní společnost, ten navrhuje kalkulaci a v praxi spoluurčuje cenu vody — je jádro celého tématu: regulace hlídá jen to, jaké náklady lze do ceny zahrnout, ne to, kdo si k sobě provoz protiprávním postupem přisvojí.
Kdo nese zákonnou odpovědnost za obnovu infrastruktury
Zákon č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích ukládá povinnost vytvářet rezervu na obnovu sítí vlastníkovi, nikoli provozovateli. Ekonomicky ji ale vždy platí odběratelé v ceně vody — bez ohledu na to, kdo síť provozuje.
Co se koncern pokusil naúčtovat — a soud to zakázal
Pravomocný rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 432/2017 ze dne 18. 4. 2018: společnost Královéhradecká provozní, a. s. (Veolia) zahrnula do ceny vody náklady na reklamu a propagaci ochranné známky VEOLIA (mimo jiné kampaň „kohoutková.cz“). Specializovaný finanční úřad tyto náklady odmítl uznat jako ekonomicky oprávněné a uložil pokutu 900 000 Kč.
| Rok | Neoprávněné náklady |
|---|---|
| 2011 | 5 843 203 Kč |
| 2012 | 6 508 607 Kč |
| Celkem | 12 351 810 Kč |
NSS kasační stížnost zamítl: voda je monopol, náklady na budování značky do regulované ceny nepatří, protože u monopolní dodávky nesledují svůj obvyklý ekonomický účel — přesvědčit zákazníka k volbě dodavatele, kterou stejně nemá.
„Přiměřený zisk“, který nikdo přesně nedefinoval
Zákon i cenový výměr počítají s „přiměřeným ziskem“ v ceně vody, aniž by přesně definovaly jeho výši. V praxi se v minulosti pohyboval kolem 5–8 % (dle vyjádření zástupce Ondeo/Suez z roku 2005), u kalkulace SmVaK pro Frýdek-Místek 2026 činí kalkulační zisk jen 3,6 % — rozdíl mezi obdobími a lokalitami je tedy značný a bez konkrétní kalkulace nelze číslo zobecňovat.
Kam odchází zisk z vody — město, nebo koncern
VaK Náchod (městská vodárna) v roce 2020 vyplatil svým akcionářům — obcím — na dividendách jen 742 583 Kč, tedy 6,2 % zisku; v roce 2021 to bylo 754 071 Kč, 3,1 % zisku. Většina zůstala ve vodárně na obnovu infrastruktury.
SmVaK (koncernový model) vyplatil v roce 2020 na dividendách 293,665 mil. Kč — 72,6 % zisku vykázaného za týž rok; v roce 2021 to bylo 283,165 mil. Kč, 62,3 % zisku. V letech 2022–2024 SmVaK dle dostupných výročních zpráv dividendu nevyplatil, zisk zůstal nerozdělený ve společnosti. To ale neznamená, že slouží veřejnému zájmu — zůstává v majetku zahraničního vlastníka. Podrobný rozbor provozních modelů a konkrétních společností najdete v rubrice Koncerny ve vodárenství.
Zdroj: výroční zprávy SmVaK Ostrava a VaK Náchod, 2020–2021 a 2024.
Pro srovnání i mimo dividendy: VaK Náchod v roce 2024 investoval 83,3 % čistého zisku (17,4 mil. Kč) zpět do obnovy infrastruktury; Vodárna Plzeň vykázala za rok 2024 zisk 110,2 mil. Kč, který zůstává ve veřejném systému.
Jak se vyvíjela cena vody v ČR
Podle oficiálních dat Ministerstva zemědělství ČR a ČSÚ vzrostla průměrná cena vodného a stočného v ČR mezi lety 2000 a 2024 z 32,98 Kč na 123,08 Kč/m³ — o 90,10 Kč, přibližně o 273 %. Podle ceníkového odhadu NFPOV pro 219 větších měst by proti roku 2000 šlo v roce 2026 o růst přibližně o 305 %. Roky 2025–2026 nejsou oficiální celostátní průměr, ale ceníkový odhad NFPOV — je nutné je takto odlišit od dat MZe a ČSÚ.
Co to znamená pro občany
Lidé v ceně vody zaplatí úplně všechno — provoz, opravy, mzdy, energie, daně i investice do infrastruktury. Rozdíl je v tom, zda se zisk z těchto plateb vrací zpět do vodárenství, nebo odchází mimo systém.
Cesta k nápravě: návrat vody pod veřejnou kontrolu je možný
Zkušenosti z ČR i zahraničí ukazují, že města mohou provozování vody převzít zpět — odkoupením provozní společnosti, neprodloužením smlouvy, nebo založením vlastního městského podniku. Plzeň odkoupila vodárnu od Veolie v roce 2016. Šumperský region v roce 2013 zahájil kampaň za návrat vody pod veřejnou kontrolu a obce odkoupily celý podíl od společnosti Suez za 124 milionů Kč. V zahraničí je nejznámějším příkladem Paříž (2010). Podrobnosti najdete v samostatném článku Remunicipalizace vody v Evropě a v ČR.
Podepište petici VODA JE ŽIVOT
Zjistěte, kdo ve vašem městě spravuje peníze z vody, a podpořte, aby se správa vody v ČR vrátila pod veřejnou kontrolu. Petici už podepsalo přes 80 612 lidí.
FAQ: 8 otázek k ceně vody
Odpovědi na to, kdo cenu vody určuje, kam mizí zisky a co k tomu už řekly soudy.
Proč se cena vody mezi jednotlivými městy v Česku tak liší?
Cenu neurčuje jen stav potrubí, ale hlavně to, kdo vodárnu provozuje a co dělá se ziskem.
Podle dat NFPOV se ceny v roce 2026 pohybují od zhruba 111 Kč/m³ (Přerov, městská vodárna) až po 175 Kč/m³ (Kladno, Veolia). Vlastnictví samo o sobě cenu negarantuje — Pardubice jako městská vodárna mají cenu blízkou Praze. Rozhoduje spíš to, zda se peníze vrací do obnovy sítě, nebo odcházejí jako zisk mimo vodárenství.
Kdo v Česku určuje cenu vody a kdo ji kontroluje?
Cenu navrhuje provozovatel, schvaluje ji vlastník infrastruktury (zpravidla město) a stát ji věcně usměrňuje cenovým výměrem Ministerstva financí.
Regulace ale hlídá jen to, jaké náklady lze do ceny zahrnout — neřeší, komu peníze z ceny vody dál plynou. Proto může být riziko zdražování vyšší tam, kde je navrhovatel kalkulace a skutečný ovladatel vodárny fakticky stejná soukromá firma.
Další informace: Jak se počítá vodné a stočné
Kolik lidé v roce 2026 skutečně platí za kubík vody?
Podle veřejných ceníků se cena vody v roce 2026 pohybuje přibližně mezi 79 a 175 Kč za m³ včetně 12 % DPH.
Nejvyšší hodnoty ukazuje tabulka u regionů provozovaných koncernem Veolia (Kladno 175 Kč/m³, Praha 157,21 Kč/m³), naopak městské vodárny v Havlíčkově Brodě, Přerově nebo Krnově se drží pod 116 Kč/m³. Při srovnání je vždy potřeba sečíst vodné i stočné a počítat s DPH.
Co dokazuje kauza nájemní smlouvy u ČOV Napajedla?
Dokazuje, že nájemné za stejné zařízení kleslo z 5,5 milionu Kč na 5 000 Kč ročně, aniž by se to jakkoli promítlo do nižší ceny vody pro lidi.
Smlouvu z roku 1999 podepsal za městskou vodárnu VaK Zlín její tehdejší ředitel Ing. Martin Bernard. Smlouvu z roku 2005 s nižším nájemným podepsal za nájemce Zlínská vodárenská (Veolia) tentýž člověk, už jako generální ředitel. Krajský soud v Brně k tomu uvedl, že způsob podpisu neodpovídal pravidlům podepisování za společnost.
Co potvrdily soudy ve věci VaK Zlín?
Krajský soud v Brně i Vrchní soud v Olomouci na odvolání potvrdily, že usnesení valné hromady VaK Zlín z roku 2004 o prodeji části podniku Zlínské vodárenské bylo neplatné.
Vrchní soud rozhodl po jednáních v září a listopadu 2016 a uložil VAK zaplatit čtyřem úspěšným navrhovatelům náhradu nákladů řízení v řádu statisíců korun. Šlo o dlouholetý spor o to, zda krok, kterým Veolia přes Zlínskou vodárenskou převzala kontrolu nad provozem, proběhl podle zákona.
Co se do ceny vody nesmí započítat?
Do regulované ceny vody nepatří například náklady na reklamu a budování značky provozovatele — potvrdil to Nejvyšší správní soud.
V kauze společnosti Královéhradecká provozní (Veolia) šlo o více než 12,3 milionu Kč vynaložených na reklamu a propagaci ochranné známky VEOLIA v letech 2011–2012. Soud potvrdil pokutu 900 000 Kč s tím, že u monopolní dodávky vody takové náklady nesledují svůj obvyklý ekonomický účel.
Rozsudek: Rozsudek NSS sp. zn. 1 As 432/2017
Jak lze vrátit správu vody pod veřejnou kontrolu?
Města mohou provozování vody převzít zpět — odkoupením provozní společnosti, neprodloužením smlouvy, nebo založením vlastního městského podniku.
Plzeň takto odkoupila vodárnu od Veolie v roce 2016. Šumperský region zahájil v roce 2013 kampaň za návrat vody pod veřejnou kontrolu a obce odkoupily celý podíl od společnosti Suez za 124 milionů Kč. Klíčové je udržet zisk a rozhodování o investicích u veřejného vlastníka.
Další informace: Koncerny ve vodárenství — provozní modely a jejich dopady
Co mohu jako občan udělat pro nápravu?
Zjistěte fakta o vodárně ve svém městě, sdílejte je dál a podpořte petici, která požaduje veřejnou kontrolu nad správou vody.
Petici VODA JE ŽIVOT už podepsalo přes 80 000 lidí. Každý další podpis dává zastupitelům a politikům jasný signál, že peníze z vodného a stočného mají sloužit obnově infrastruktury, ne odtékat mimo vodárenství.
Petice: Podepsat petici VODA JE ŽIVOT
Zdroje
- Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích
- Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 432/2017 ze dne 18. 4. 2018 (Královéhradecká provozní / Veolia)
- Transparency International ČR: Privatizace vodárenství v České republice: kam odtékají zisky?, Praha 2009
- SmVaK Ostrava, a. s. — kalkulace ceny vodného a stočného, Frýdek-Místek, 2026 (interní dokument poskytnutý nadaci)
- SmVaK Ostrava, a. s. a VaK Náchod — výroční zprávy 2020, 2021, 2024
- Ministerstvo zemědělství ČR — Benchmarking VaK a Český statistický úřad — oficiální průměrné ceny vodného a stočného 2000–2024
- Smlouva č. 001/99 o nájmu ČOV Napajedla (VaK Zlín, 1999) a navazující smlouva účinná od 1. 1. 2005 (Zlínská vodárenská, a. s.)
- Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2010
- Usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 5 Cmo 202/2014 (odvolací potvrzení, 2016)
- „Nejsem Harry Potter“ — rozhovor s Pierre-Etienne Segrem (Ondeo/Suez ČR), 14. 8. 2005
- Nerůst.cz — Dekomodifikace vody, remunicipalizace v Šumperku, 2023
