Rychlá odpověď: Ne. Držet palce může soused nebo známy. Zákonodárce má mandát od občanů, postavení, moc, placené asistenty, odborné zázemí, přístup k ministrům a institucím a možnost měnit pravidla. Pozor, nemá suplovat soud ani policii. Ale ze zákona má právo žádat po členech vlády a vedoucích správních úřadů vysvětlení — a odpověď musí dostat do třiceti dnů. Otázka proto nezní, zda může něco udělat. Zní: co ze svých možností využil za celé volební období, které mu platíme?
Občan a zákonodárce nejsou ve stejné pozici
Běžný člověk má práci, rodinu a vlastní starosti. Nemá čas studovat stovky stran rozsudků, roky sledovat soudní řízení ani obcházet ministerstva a úřady. Přesto právě on platí vodné a stočné, daně a nakonec financuje i chod státu a práci zákonodárců.
Poslanec nebo senátor je v jiné pozici. Má mandát, placené asistenty a přístup k odbornému zázemí Parlamentu.
Proto není přijatelné, aby po předložení konkrétních důkazů zaznívalo pouze:
- „Nemohu nic dělat.“
- „Mohu vám jen držet palce.“
- „Každý se může obrátit na soudy nebo policii.“
Pokud politik takto odpoví, je namístě položit mu jednoduchou otázku:
Které ze svých pravomocí a možností jste skutečně využil(a), abyste pomohl(a) věc prověřit nebo napravit?
Co může zákonodárce udělat
Nemusí sám rozplétat dvacet let starou vodárenskou kauzu. Může ale udělat několik velmi konkrétních věcí.
1. Nejdřív si zjistit, co se skutečně stalo
Dostal rozsudek? Ať si ho přečte.
Je složitý? Má asistenta, odborné zázemí a možnost si nechat zpracovat právní nebo ekonomický rozbor.
Probíhá veřejné soudní jednání? Může se přijít podívat nebo tam poslat asistenta.
Ne proto, aby soudci říkal, jak má rozhodnout. Ale proto, aby nevycházel jen z toho, co mu někdo řekl.
2. Ptát se ve svém regionu
Voda se nespravuje na Malé Straně. Spravuje se ve městech.
Zákonodárce může jednat se starosty, zastupiteli a představiteli městských vodáren. A může se ptát:
- Kdo rozhodoval?
- Co města věděla?
- Kam jdou peníze z vody?
- Proč problém pokračuje?
- Co se udělalo pro nápravu?
Zvlášť pokud se věc týká přímo regionu, který zastupuje.
3. Otevřít problém v Parlamentu
Zákonodárce může téma dostat mezi kolegy, do výborů a komisí. Může požadovat jeho projednání. Může iniciovat odbornou debatu nebo veřejné slyšení.
Poslanec může interpelovat člena vlády. Poslanci mohou předkládat návrhy zákonů, senátoři mohou prosazovat, aby legislativní iniciativu využil Senát jako celek.
Pokud zákon nefunguje, zákonodárce není odkázán na držení palců. Jedním z jeho hlavních nástrojů je právě možnost měnit pravidla.
4. Obrátit se na stát a požadovat odpovědi
Poslanec ani senátor není při zjišťování skutečností odkázán na stejné možnosti jako běžný občan. Občan si může vyžádat existující dokument.
Zákonodárce může jít dál — může chtít vysvětlení, proč stát nebo samospráva postupovaly určitým způsobem a co s tím hodlají dělat. A odpověď musí dostat do 30 dnů.
Může se ptát:
- Co o problému stát ví?
- Co prověřil?
- Jak reagoval na pravomocná soudní rozhodnutí
- Proč náprava trvá tolik let? Je problém v zákonech, v jejich vymáhání, nebo v postupu konkrétní instituce?
Proto odpověď „nemohu nic dělat“ neodpovídá skutečnému rozsahu možností, které zákon poslancům a senátorům dává.
| Občan | Poslanec | Senátor |
|---|---|---|
| Může žádat informace podle zákona 106/1999 Sb. | Může žádat informace a vysvětlení podle § 11 jednacího řádu PS | Může žádat informace a vysvětlení podle § 12 jednacího řádu Senátu |
| Typicky existující informace | Členové vlády, správní úřady, orgány samosprávy | Členové vlády, správní úřady, orgány samosprávy |
| Standardně 15 dnů | Do 30 dnů | Nejpozději do 30 dnů |
| Nemá parlamentní interpelaci | Má ústavní právo interpelovat vládu a ministry | Nemá stejný institut interpelace jako poslanec |
| Nemůže vyvolat projednání odpovědi ve Sněmovně | Může požadovat projednání neuspokojivé odpovědi | Může téma otevírat prostřednictvím Senátu a jeho orgánů |
Právní opora: Poslanec – čl. 53 Ústavy ČR a § 11 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Senátor – § 12 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu. Občan – zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
5. Spojit další lidi, kteří mohou něco změnit
Jeden poslanec ani senátor nemusí zvládnout všechno sám.
Může oslovit kolegy. Může otevřít problém ve svém klubu nebo straně. Může propojit starosty, odborníky, ministerstva a další zákonodárce. Může pomoci vytvořit politickou vůli ke změně.
A právě politická vůle často rozhoduje o tom, zda problém zůstane dalších deset let ležet na stole, nebo se začne řešit.
6. A může problém dostat před veřejnost
To je možná nejsilnější nástroj politika.
Může veřejně položit otázky, na které instituce neodpovídají. Může svolat tiskovou konferenci. Může zveřejnit rozsudky a další důkazy. Může upozornit média. Může občanům vysvětlit, co zjistil a co hodlá udělat.
Když se veřejnost začne ptát, proč něco nefunguje, velmi rychle se začne ptát i politika a úředníka, který za to odpovídá.
Co může politik udělat, když dostane důkazy?
Poslanec nebo senátor nemá jen možnost „držet palce“. Má pravomoci, politický vliv a řadu konkrétních cest, jak požadovat vysvětlení, kontrolu a nápravu.
„Nemohu zasahovat do soudu ani vyšetřovat.“ Ale to po vás nikdo nechce
Zákonodárce skutečně nemá říkat soudci, jak má rozhodnout. Nemá nahrazovat policii, státní zastupitelství ani soud.
Jenže to po něm nikdo nechce.
Na kauzu Vodáren Kladno–Mělník upozorňujeme politiky a státní instituce od roku 2002. Soudní řízení běží od roku 2004 a i po více než dvaceti letech se řeší otázky, o nichž občané očekávají konečné rozhodnutí.
To ale otevírá jinou otázku, kterou zákonodárce řešit může:
Proč ochrana práva trvá tak dlouho a co je potřeba změnit, aby stát fungoval lépe?
Může předat podnět příslušným institucím a následně se ptát, jak s ním naložily. A pokud zjistí systémový problém, může prosazovat změnu zákona.
Přesně to požaduje i petice VODA JE ŽIVOT: ne aby poslanci či senátoři sami vyšetřovali a rozhodovali o vině, ale aby zapojili instituce, které mají podezření na protiprávní jednání prověřit, a použili své pravomoci k nápravě.
„Zapojení institucí, v jejichž působnosti je ochrana státu a jeho zájmů, do prošetření podezřelých aktivit soukromých subjektů, vyšetření protiprávního ovládnutí monopolu prodeje vody koncerny. Prosazení dodržování zákonů ČR a nápravy protiprávního systému hospodaření s vodou v zájmu občanů.“
10. požadavek petice VODA JE ŽIVOT
Co po politicích nechceme
Aby rozhodovali soudní spory, určovali vinu nebo řídili policii.
Co po nich chceme
Aby důkazy nezametli pod stůl, zapojili příslušné instituce, požadovali odpovědi a použili svůj mandát k nápravě systému.
„Vždyť se na soud nebo policii může obrátit každý.“
Může. Jenže to není odpověď — je to odsunutí problému na toho, kdo na jeho řešení má nejméně.
Občan nemá odborné zázemí Parlamentu ani placené asistenty. Advokáta si platí sám ze svého a spor proti koncernu se vede roky. Nemůže si pozvat ministra do výboru ani otevřít téma na půdě Parlamentu. Nemá jak prověřit, proč se právo nedaří vymáhat. A hlavně: nemá zákonodárnou moc. Když se ukáže, že problém je v samotných pravidlech, občan je změnit nemůže.
Věta „obraťte se na soud“ tedy netvrdí, že občan má stejné možnosti. Říká jen, že si má poradit sám.
Přitom pokud se občan obrátil na svého poslance nebo senátora, udělal přesně to, co má — přinesl věc člověku, kterého si k jejímu řešení zvolil.
A co když politik celé volební období nic neudělá?
Tady přichází druhá stránka problému.
Před volbami politici velmi dobře vědí, co občany zajímá. Najednou vidíme videa o vodě. O suchu. O vysychající krajině. O tom, že musíme myslet na naše děti.
To všechno může být pravda. Ale volič by se měl zeptat:
A co jste pro vodu udělal během mandátu, který právě končí?
Ne co teď říkáte. Co jste udělal.
Kolikrát jste problém otevřel? Jakou analýzu jste si vyžádal? Co jste požadoval po ministerstvu? Jak jste reagoval na rozsudky, které jste dostal?
Volby nejsou soutěž o nejhezčí video
Politik může celé volební období prakticky nic významného neudělat a pár týdnů před volbami natočit pěkné video o suchu. Pak znovu získat mandát. A další roky dostávat plat z peněz lidí, jejichž problém neřešil.
To je přesně důvod, proč je potřeba politiky hodnotit podle činů, ne podle předvolebních slov. Ne podle toho, co slibují. Podle toho, co udělali, když už moc měli.
Ne všichni politici jsou stejní
Ne všichni politici jednají stejně.
Někteří si důkazy přečtou, ověřují si informace a dokážou změnit názor. Příkladem je senátorka Jitka Chalánková, která po prostudování důkazů uznala chybu a petici VODA JE ŽIVOT podepsala.
Proto má smysl politiky posuzovat podle činů, ne podle stranického loga:
- Co dostal?
- Co si ověřil?
- Co udělal?
- Jak hlasoval?
- A co pomohl změnit a napravit?
Odpovídá to i základnímu principu naší práce: lidem nedávat jen názory, ale dokumenty, rozsudky, hlasování a další důkazy, aby si mohli udělat vlastní závěr.
Je „držení palců“ dostatečný výkon mandátu?
Držet palce může každý občan. Když zákonodárce dostane důkazy o závažném problému, otázka zní:
Co ze svých skutečných možností využil, aby pomohl prosadit nápravu?
Pokud po celém volebním období odpověď zní jen „čekal jsem, jak rozhodne soud, já nic jiného dělat nemůžu“, mají voliči toto vědět a posoudit, zda jim takový výkon mandátu stačí.
Problém je, když politik vysvětluje hlavně to, co udělat nemohl, místo toho, aby řekl, co udělal.
Ptejte se: Co jste během svého mandátu skutečně udělal(a)?
Uveďte prosím za každý rok svého mandátu konkrétní kroky, které jste podnikl(a) v oblasti ochrany vody a nápravy problémů, na které jste byl(a) upozorněn(a).
| Rok | Problém | Váš konkrétní krok | Použitá pravomoc / nástroj | Výsledek |
|---|---|---|---|---|
Nejde nám o obecné postoje ani o to, co jste podporoval(a) slovně. Zajímá nás, co jste za celé volební období konkrétně udělal(a) a s jakým výsledkem.
FAQ - Časté otázky
Čtyři stručné odpovědi k tomu, co může poslanec nebo senátor udělat, když dostane důkazy a pravomocné rozsudky.
