Obsah
TogglePo listopadu 1989 byla správa vodovodů řady našich měst "svěřena" zahraničním firmám
| Smlouvy byly přitom koncipovány tak, aby tyto firmy nezodpovídaly prakticky za nic a zároveň mohly vysávat potenciál našeho vodohospodářského systému. Přitom se ve prospěch nových parazitů prudce zvyšovaly ceny vodného a stočného a získané prostředky se neinvestovaly do našich trubek. Tedy nevyužívaly se do oprav a rozvoje stávající infrastruktury a už vůbec se nepoužívaly na rozšíření sítí v souvislosti s individuálním bydlením. |
Zahraniční společnosti se jednoduše chovaly jako dobyvatelé
Ovšem pozor! Klíče od našeho národního hospodářství jim předali komunální politici na všech možných úrovních.
Proti vlastizrádné privatizaci, zprávy vody, praktikám zahraničních koncernů i hlouposti a zjevné zkorumpovanosti politiků přes 20 let bojuje zakladatel nadačního fondu Pravda o vodě a hrdina našich dnů Radek Novotný. Stálo ho to mnoho sil, času i zapálené auto. Dnes sedí ve studiu a já mu pokládám první a to bilanční otázku.
Vážený Radku, jak je to vlastně s těmi penězi, které unikly do zahraničí? Kolik to je? Umíme to spočítat? O kolik jsme přišli? Ty peníze měly sloužit nám, nám občanům. Měly vlastně rekonstruovat, opravovat naše sítě a zmizely pryč.
Odpověď: Prosím vás, je to jednoduché. Začátek a cena vody na 0,50 Kč/m3 byl nesmysl. Každý věděl, že cena vody dožene cenu v Evropské unii. Rozdíl buď skončí v trubkách, nebo odteče do zahraničí. Koncerny to pochopily, přišly a udělaly všechno pro to, aby to oteklo ven. Pokud se ptáte na objem, tak my jsme to počítali od roku 2010 do roku 2021. Je to nějakých 25 miliard korun, které se vybralo od lidí a skončily v zahraničí.
K tomu musíte ještě vzít i to, že otékají další peníze – nákladově. A pak podstatná věc. Díky tomu, že se to takto nastavilo, Evropská komise řekla, že toto nebude dotovat, že nebude dotovat zisky koncernů a zastavilo to řádově 30 miliard z EU, které tady mohly být investované do infrastruktury. A lidi by to nemuseli platit ve vodném a stočném.
No dobře, ale to všechno budeme muset zaplatit my. To, co se vykradlo z této země, tak budeme muset zase nakonec zaplatit my, protože nechceme přece skončit ve fekáliích a chceme pít čistou vodu.
Odpověď: Zaplatíme to třikrát. Poprvé jsme to zaplatili v ziscích koncernů. Po druhé tím, že jsme přišli o ty dotace z EU. A po třetí teď to budeme muset zaplatit a bude to výrazně dražší. Podívejte se, co dělají veškeré ceny, náklady a tak dále.
To znamená, už to mohlo být hotovo, mohlo to být doinvestováno. Tam, kde se to nerozkradlo, tam, kde se to podařilo ubránit, (a myslím si, že jsme udělali kus práce, aby se to v řadě regionu podařilo ubránit, tzn. není to neřešitelné), tak tam toto už se doinvestovalo.
Ale třeba Praha, tak ta je v podstatě v pytli, protože čistírnu odpadních vod financuje ze svého a lidi současně poslali nějakých 8 až 9 miliard do zahraničí (pozn. přes Pražské vodovody a kanalizace).
Která společnost se zasloužila nejvíce o to tunelování? Která vlastně škodila nejvíc?
Odpověď: ODS, ČSSD, KDU. Ti jsou na začátku. Když se mě na to někdo nedávno ptal, jak je to možné, protože tady byly přece vlády těch a těch, tak říkám – tak se podívejte na radnice, velké koalice. Bylo úplně jedno, kdo sedí u vlády. Vzpomeňte si na opoziční smlouvu roku 2002, kdy se zavřel pakt o útočení. No a když jim někdo chyběl, tak si prostě někoho přivzali.
A potom je problém v tom, že ti další, co přišli po nich, jako alternativa a vidíte, co tady přišlo např. v rámci STANU, tak v podstatě oni to přikryli nebo nemají odvahu na to, aby to řešili, protože vědí, že musí vyčistit Augijášův chlév sami mezi sebou.
Protože spoustu těch lidí, kteří původně v tom působili byli v ODS, jsou dneska v ČSSD nebo jsou v nějakých těch (klonech) menších stranách. Klasický p. Faltýnek, který je bývalý socan, je dnes v ANO. A je jasné, že ANO nebude řešit svého druhého nejvlivnějšího muže.
Přesto. Vlastně tím hlavním nástrojem byla francouzská Veolie. Ta tady napáchala největší škody. Teď jsem si uvědomil, že když ohryzali tu největší kost ve vodárenství tak se vrhají do energetiky, teplárenství. Místo, abychom je vyhnali železnou metlou, tak tady dále škodí.
Odpověď: Dívejte. Nedávno mi bylo napsáno od Veolie, že na mě podají žalobu. Že se mám omluvit a podobně. Moje odpověď byla, nemám se za co omlouvat. Omlouvat se rozhodně nebudu. Pojďme do žalob. A jestli se někdo bude někdy omlouvat, tak byste to měli být vy. Abyste si zachovali tvář, tak byste se měli omluvit Českému národu a odejít.
Koncern je, jak já říkám, ta lehká holka na té cestě. A vy víte, že vás nemiluje, že chce jen vaše prachy. A chce na vás jen vydělat. Koncern přišel vydělat. Jestli někdo tvrdí něco jiného, tak je to prostě buď naivka nebo hlupák. Ale jestli ten politik s tou slečnou jde nebo nejde, to je na rozhodnutí toho politika. Problém u těch politiků je, že oni jdou a platí ji z našich peněz. Od toho tady ty politiky tady nemáme.
Ty koncerny hrají roli návodce. Oni si tam nastrčí firmy, které manipulují s těmi zastupiteli nebo jim tam předkládají „fantastické“ nabídky. Ale souhlasit musí ti politici.
Vy jste nakonec dosáhlo úspěchu, tedy trvalo to více než 20 let. A ty úspěchy jsou docela výrazné, alespoň u soudu jste uspěl. Pojďme aspoň rekapitulovat to, co se vám povedlo, když lidé viděli, že bojovat se zlem se musí, že ten odpor vůči zlu je nutný a nakonec se může vyplatit.
Takže jaké je řešení krátce, stručně, jasně, kdybyste byl premiérem České republiky?
Odpověď: Prosím vás, je to prosté. Co se podařilo. V roce 2007 se podařila základní věc. Poprvé zastavit to, že někdo převzal vodárnu a už přitom vypadalo, že to nejde zastavit. A to je Vodovody a kanalizace Náchod. Tím, že jsme tam pomohli rozumným místním politikům, kteří se prostě postavili za tu vodu a za lidi. Tak i když nájezdníci vykládali, slibovali a přijeli na jednání a oni je vyhnali. Tím to skončilo. Pan Čtvrtečka (ODS a spol.) a podobní kolem něho, prostě tehdy neuspěli.
A v okamžiku, kdy to se prolomilo, jako na jedné frontě, tak to začalo fungovat jako domino po celé republice. Po Náchodě to byly Vodovody a kanalizace Pardubice. Pak to přeskočilo dolů na Hodonínsko, Břeclavsko, Kroměřížsko, Přerovsko. Podařilo se vodu ubránit v podstatě tím, že jsme tam dali dostatečné argumenty a ti lidi měli na to ty koule, když to řeknu plně česky. A bacha, to byly starostky malých obcí, které to tehdy dávaly dohromady.
A tehdy, když se toto podařilo, najednou lidi zjistili, že nejsou bezmocní proti té mafii, která se tady rozjíždí. A proti politickým „hrádkám“ – budeš na kandidátce na čísle tři. Nebo – chceš peníze do divadla? Tak drž hubu a hlasuj a podobně. To skončilo, protože ti lidi řekli, dobře, nebudou na kandidátce. Ale toto tady prostě neprojde, tohle svinstvo.
A tím se podařilo spustit proces, který znamenal, že se podařila půlka republiky ubránit. Půlka republiky zůstala v rukou města obcí a máme dneska s čím srovnávat. Vidíme, že si tu vodu umíme nejenom prodávat sami, ale díky tomu, že zacyklíme peníze v odvětví. Lidé můžou platit míň anebo platí stejně, ale mají obnovené trubky. To je jedna věc.
A druhá věc je, když se vám ten parazit už dostane do těla. Je jednodušší se mu bránit, když na vás útočí ještě z venku a vy ho postříkáte „biolitem“. Ale v okamžiku, kdy se vám dostane do těla, tak vyhnat parazita z těla je samozřejmě horší a těžší, to je jasné. On se brání, protože mu tam je dobře. Ale ono se mu to daří jen tehdy, když imunitní systém nefunguje. Imunitní systém jsou v tomto případě – soudy, policie a politici.
Ano, to je samozřejmě problém, že zároveň jsou nefunkční, ale přesto zafungovaly. I to je občas možné.
Odpověď: A tu se dostávám k tomu, na co jste se ptal vy, protože my jdeme od začátku i přes ty soudy. Já jsem nejdřív šel přes to, že jsem oslovil premiéry a vlády. Když nedělali nic a začaly hořet auta a podobně, tak jsem řekl dobře, takže jdeme přes soudy a prvních deset let jsem soudy jenom prohrával. Jenom prohrával a platil. Říkal jsem si, že žiju v Absurdistánu.
Ale pak se objevil první soudce, který zabral, zapřemýšlel, jeho argumentace byla věcně správná. A od té doby jsme došli čtyřikrát v Ústavním soudu a čtyřikrát vyhráli. U nejvyššího soudu jsme pětkrát prohráli, ale po Ústavním soudu jsme začali vyhrávat. Teď už to jde stejným systémem i na ty nejnižší soudy, protože už to konečně pochopili.
Co to znamená? Znamená to, že pokud se podaří průlomové rozhodnutí, řeknu Kladno (Vodárny Kladno-Mělník) nebo Zlín (Vodovody a kanalizace Zlín), tak je to vlastně precedens pro spoustu dalších kauz, protože oni to dělali jako přes kopírák. A podle mě by do toho měla nastoupit policie, nejenom soudy. Podobně jako policie, tak by se tím měl samozřejmě zabývat Parlament České republiky. Protože voda je strategická surovina, stejně jako plyn, elektřina, teplo. Bez toho ten stát prostě není svobodný. Pokud se s tím kšeftuje, místo toho, aby to sloužilo těm, kdo to platí, pak na rovinu nežijeme v demokracii, ale v Koncernistánu.
Odpověď: Upravit legislativu. Obrátit se na soudy. Doložit policii, co se tady spáchalo. Předložit jí rozsudky a trvat na vrácení toho, co se neoprávněně vyvedlo na cizince zpět. Zbytek za rozumnou cenu koupit nebo změnit legislativu tak, aby to za rozumnou cenu prodali. Tečka. (10 principů k nápravě je ZDE).
Milý Radku Novotný, já vám děkuji jménem občanů České republiky za to, co jste vykonal a děkuju zároveň za rozhovor. A s vámi, vážení diváci, se těším na další pokračování u cyklu O čem se mlčí.
FAQ: 6 otázek k rozhovoru O čem se mlčí
Stručné odpovědi pro čtenáře, kteří chtějí rychle pochopit, proč peníze z vody podle rozhovoru odtékaly mimo vodárenství a co s tím mohou lidé dělat.
O tom, že po roce 1989 byly vodovody řady měst předány do správy zahraničních firem a podle článku se tím z vody stal nástroj odčerpávání peněz z rodinných rozpočtů.
Rozhovor popisuje, že smlouvy umožnily firmám inkasovat výnosy z vodného a stočného, aniž by se vybrané peníze v dostatečné míře vracely do trubek, oprav a rozvoje infrastruktury.
Podle Radka Novotného bylo klíčové, zda rozdíl mezi nízkou původní cenou vody a budoucí evropskou cenou skončí v potrubí, nebo odteče mimo vodárenství.
Další informace: O čem se mlčí – celý rozhovor
V rozhovoru zaznívá částka zhruba 25 miliard korun za roky 2010–2021, které se podle výpočtu vybraly od lidí a skončily v zahraničí.
K tomu autor rozhovoru připojuje další problém: nastavený model měl podle něj zastavit i desítky miliard korun z evropských dotací, které mohly jít do infrastruktury.
Podstatou otázky proto není jen samotný zisk, ale to, zda peníze vybrané za vodu slouží obnově vodárenství, nebo odcházejí mimo něj.
Další informace: Vodárenské koncerny a souvislosti k odtoku peněz z vody
Protože lidé podle rozhovoru platí za tento model třikrát: v ziscích koncernů, ztracených dotacích a pozdější dražší obnově sítí.
Když se peníze nevrací do oprav a obnovy, infrastruktura se stejně musí jednou zaplatit. Rozdíl je v tom, že později je to dražší a náklady se znovu promítají do vodného a stočného.
Proto se článek netýká jen minulosti, ale i dnešních cen vody a otázky, kdo má mít finanční toky z vody pod kontrolou.
Další informace: Jak se počítá vodné a stočné
Rozhovor zdůrazňuje, že samotné koncerny nemohly rozhodnout bez politiků a zástupců obcí, kteří jim ke správě vody otevřeli cestu.
Kritika míří na komunální politiky, velké koalice i zprostředkovatele, kteří podle rozhovoru předkládali zastupitelům nabídky a připravovali model výhodný pro soukromého provozovatele.
Proto je důležité sledovat nejen názvy firem, ale i to, kdo smlouvy schvaloval, kdo je kryl a kdo za ně nese politickou odpovědnost.
Další informace: Pusťme politiky k vodě
Ano, rozhovor uvádí příklady regionů, kde se podařilo zabránit převzetí vody koncernem nebo udržet vodárnu v rukou měst a obcí.
Jako průlom je zmíněn Náchod, po něm Pardubice, Hodonínsko, Břeclavsko, Kroměřížsko a Přerovsko. Pointou je, že když zůstane voda v rukou měst, peníze se mohou zacyklit zpět do odvětví.
Článek zároveň upozorňuje, že bránit se je snazší dříve, než se provozní model uzavře na dlouhé roky.
Navržené řešení stojí na změně legislativy, využití soudů, předložení důkazů policii a vrácení neoprávněně vyvedených peněz zpět do vodárenství.
Rozhovor zároveň říká, že voda je strategická surovina a veřejná služba. Pokud se s ní obchoduje jen jako se zdrojem zisku, ztrácí stát i občané kontrolu nad důležitou infrastrukturou.
Praktickým krokem pro veřejnost je podepsat a šířit petici VODA JE ŽIVOT nebo se zapojit do tlaku na politiky, aby vodu chránili v zájmu lidí.
Další informace: Petice VODA JE ŽIVOT
Projekty nadace
- Vodovody a kanalizace Zlín
- Pražské vodovody a kanalizace
- Vodárny Kladno – Mělník
- Vodovody a kanalizace Náchod
- Vodovody a kanalizace Pardubice
- Vodovody a kanalizace Kroměříž
- Pusťme politiky k vodě – VODÁRENSKÉ PROFILY POLITIKŮ
- VODA 300 – 1. INFORMACE POLITIKŮM
- Rozbor ústavní pasti
- Privatizace vodáren byl nelegální nájezd na finanční toky.
Odkazy na důkazy
- Rozsudky
- Náhubkové žaloby
- Ústavní nálezy
- Veolia a její strategie v ČR
- Jak jde zjednat náprava?
- Jak korporace bohatnou na vodě
Externí odkazy
- Co dělá Nadace PRADA O VODĚ? Jaké má výsledky? Co se daří a co zatím ne? ZDE
- Justice nefunguje – Stanovisko Ministerstva spravedlnosti vyhovělo stížnosti na nefunkčnost české justice- ZDE
- Ústavní soud POTVRZUJE oprávněnost ústavní stížností R. Novotného, který brání VKM- ZDE
- Vysvětlení smyslu bodů petice – ZDE
- Megapodvod s vodou v Praze
2 komentáře
Nevím,zda to bude někoho zajímat.Ja sama dlužím na vodném 70.000.Jsem důchodkyně, můj duchod je něco málo přes 16.000.Mam splátkový kalendář a měsíčně platím k mému nájmu ještě 2000.-Bydlím v Praze na Jižním Městě Chodov. Petici jsem ráda podepsala a velmi děkuji za Vaší práci. Jana Antošová antosovaj409@gmail.com
Jakým způsobem, jste se dostala do si6tuace, že dlužíte na vodném těch 70.000 Kč?