V posledních dvou desetiletích zakladatel Nadace PRAVDA O VODĚ odhaluje rozsáhlé protiprávní jednání ohrožující městské vodárny. Devatenáct let se čeká na spravedlnost, kdy soudy vlastně kryjí protiprávní převody vodáren do rukou koncernů. Ministerstvo spravedlnosti nyní přiznalo, že justice selhala. Soudy vlastně chrání zájmy koncernů místo občanů. Ministerstvo potvrdilo, že soudy jednaly nezákonně. Dlouhodobě porušují práva občanů na spravedlivý proces. Konkrétně kauza Vodárny Kladno-Mělník.
Soudní řízení byla jednak neustále protahována opakovanými účelovými odvoláními pachatelů ze strany VKM.
Co je ovšem zcela zásadní, jsou zatížena opakovanými chybnými rozhodnutími soudů.
V případě Nejvyššího soudu, jednání soudu dosáhlo intenzity soudní zvůle, záměrného porušování zákonů a práva na spravedlivý proces. Toto není jen náš názor. Opakovaně to potvrdil Ústavní soud ČR, na který jsme byli nuceni se obrátit. Rozkryl a zastavil protiprávní jednání soudců.
Až po tomto zásahu Ústavního soudu se kauza vrátila k novému projednání, kdy soudci Vrchního soudu a Nejvyššího soudu obrátili a dali nám za pravdu.
Obrátili jsme se proto i na Ministerstvo spravedlnosti se stížností na nekalé jednání justice. Ministerstvo selhání justice potvrdilo, stejně jako nesprávný úřední postup a nepřiměřenou délku řízení.
Závěr: Soudy dvě desetiletí opakovaně kryly protiprávní stav namísto jeho nápravy. Celkově došlo a stále dochází k selhání justice, k neochotě soudců chránit veřejný zájem a krytí protiprávního stavu justicí.
Soudy opakovaně rozhodovaly v rozporu se zákonem. Tím kryly protiprávní ovládnutí městských vodáren koncerny a následné mnohdy podvodné vyvedení ziskových částí vodáren do rukou koncernu.
Rozhodnutí Městského i Vrchního soudu byla opakovaně chybná.
Zarážející je opakované protiprávní jednání Nejvyššího soudu, který ve vodárenských kauzách léta účelově odmítal (za nás by odmítal dál, kdybychom se opakovaně neobraceli s ústavní stížnosti na Ústavní soud) posoudit zásadní právní otázky a sjednocení názoru soudů, což je hlavní smysl jeho existence.
Až Ústavní soud musel zasáhnout. Průtahy soudů umožňují koncernům těžit desetiletí ze situace, kdy se díky protiprávnímu jednání politiků a justice obohacují na úkor občanů. Justice brání vymahatelnosti práva a nápravě.
Zahraniční firmy si díky nečinnosti soudů nebo pochybné činnosti soudů udržují kontrolu nad vodárnami, i když bylo prokázáno, že privatizace proběhla protiprávně.
Odklad soudních rozhodnutí jim umožňuje roky inkasovat zisky, zatímco města a občané nemají možnost se bránit.
Právní nejistota způsobená špatnými rozsudky brání obcím v získání dotací na opravy vodovodů.
Koncerny využívají nefunkční justici k legalizaci své dominance nad vodním hospodářstvím.
Tím se veřejný majetek, jehož vybudování zaplatili občané, mění v trvalý zdroj zisků soukromých firem.
Občan se stává otrok ve vlastní zemi, který má jediné právo – vše zaplatit.
Po 19 letech justice konečně začíná jednat, ale kauza ukazuje nefunkčnost českých soudů v klíčových otázkách veřejného zájmu.
Odpovědnost nesou místní komunální politici, kteří schválili protiprávní prodeje akcie městských vodáren na nájezdníky koncernů. Poté schválili prodeje provozních části vodárenských podniků do rukou koncernů a to většinou na základě podvodných informací a následně dali souhlas s uzavřením vazalských provozních smluv, znamenající mnohdy pokoutnou privatizaci zisků a zestátnění nákladů.
Odpovědnost nesou soudci, kteří neochránili práva občanů a vlastně kryli nezákonné převody a protiprávní dění ve vodáren.
Odpovědnost nese Česká spořitelna, která v tunelech vodáren hrálo roli bílého koně a ve skutečnosti pracoval pro nájezdníky koncernu nebo přímo pro koncern Veolia, kdy jednala sice svým jménem, ale na účet klienta.
Odpovědnost nesou zahraniční korporace, které cíleně a rafinovaně činily kroky k ovládnutí monopolu vody.
Odpovědnost nese Ministerstvo zemědělství, které nejen nezasáhlo, i když mělo důkazy o protiprávním jednání při skupování akcií městských vodáren. Naopak protiprávní stav krylo a dokonce hlasoval PRO vyvedení ziskových částí na korporace i když vědělo, že to bude znamenat ztrátu dotací z EU pro městské vodárny.
Odpovědnost nesou všechna vedení všech politických stran, které o protiprávní dění ve vodárenství léta průběžně informujeme a oni toto odmítají řešit.
Příklady ze zahraničí ukazují, že rekomunalizace vodáren je možná, a to i v ČR.
Proto zakladatel nadace odhaluje protiprávní dění kolem vodáren léta přes soudy. Proto Nadace pravda o vodě zpřístupňuje rozsudky, informuje politiky, spustila projekt PUSŤME POLITIKY K VODĚ a s občany požaduje nápravu i přes požadavky petice, kterou podepsalo již 75.500 + občanů.
Pomoct nápravě mohu i města, která mohou podniknout právní kroky k získání kontroly nad vodárnami zpět. V řadě případů mohou neplatné smlouvy napadnout u soudu.
Zákonodárci mohou prosadit změny zákonů, které vrátí správu vodu do vodáren v rukou měst, pod veřejnou správu.
Klíčový je společný požadavek nápravy od co nejvíce občanů, které donutí politiky jednat a činit kroky k nápravě. Především jednání zákonodárců.
Díky tomu, jak soudy 20 let pochybně jednají a postupují , často vlastně jednají ve prospěch koncernů, a to přestože mají v rukou důkazy o existenci a jednání organizované skupiny osob, které léta provádí velmi sofistikované protiprávním jednání.
Přesně to popsal soudce Weinštuk: „Přijetím napadených usnesení vrcholilo cílené jednání řada osob (právnických i fyzických) započaté někdy v roce 2001.
…Obecně se dá uzavřít, že každý vztah měl svůj smysl, každý vztah byl předem načasován, stejně jako jednání každé právnické nebo fyzické osoby. Žádný vztah, žádné jednání nelze označit za nahodilé.
Je katastrofální, že odvolací soudy opakovaně, vrací vodárenské kauzy k soudcům, kteří vydávají dvě desetiletí nepřezkoumatelné nebo chybné usnesení anebo chybná rozhodnutí nižších soudů potvrzují, čímž brání nápravě.
Soudní procesy jsou neúměrně dlouhé a protahované. Koncerny díky tomu mohu léta těžit ze svého postavení u monopolu vody. Justice tak namísto ochrany práva pomáhá udržet protiprávní stav v chodu.
Až po zásahu Ústavního soudu se některé kauzy vrací k novému projednání.
Pokoutné a mnohdy protiprávní dění kolem městských vodáren přineslo obrovské finanční ztráty pro občany a veřejný sektor.
Z přehledu dividend vyplácených z vodárenského odvětví ČR plyne, že na účtech majitelů korporací odteklo do zahraničí více než 30 + miliard korun. Přitom v odvětví schází miliardy na nutné investice.
Žádný soudný správce si nebude vyplácet zisk, když ví, že potřebuje peníze kumulovat na investice, které potře buje k podnikání. Provozní systém je nastaven k obohacování se korporací ne k řádnému provozování vodárenského odvětví – dobývání renty.
Občané zaplatili těchto 33 + miliard v ceně vody, aby byly investovány do infrastruktury. Místo toho byly vyvedeny do zahraničí. Občané za investice již zaplatit a budou platit znovu, protože realizované nejsou. Zaplatí je ve vyšší ceně vody anebo skrytě z daní – tzn. z dotací, které poskytne veřejný sektor.
Obce navíc přišly o další desítky miliard, které v případě, že by měly správu vody ve vlastních rukách, mohly získat z dotací EU. Evropská komise odmítla financovat investice, které poté budou sloužit k obohacení se majitelů nadnárodních korporací.
Lidé jsou nuceni platit vyšší ceny za vodu, protože soudy neochránily městské vodárny před privatizací.
Obce přicházejí o miliardy korun, které mohly být investovány do vodárenské infrastruktury.
Dlouhé soudní spory vyčerpávají žalobce, zatímco koncerny beztrestně profitují.
Občané ztrácí oprávněně o důvěru ve spravedlnost a v systém, protože justice selhává v ochraně veřejného zájmu. Systém se stává nástrojem k legalizaci protiprávního jednání.
Města ztratila rozhodování o správě vody ze svých rukou.
Městské vodárny a města přišla v řadě případů o možnost čerpat stamiliónové dotace z EU na obnovu infrastruktury.
Cena vodného a stočného lidem roste, daleko přes inflaci, ačkoliv právě toto byl hlavní slib koncernu presentovaný starostům, aby souhlasili s tím, že koncerny převezmou provozování.
Koncerny zajímá především maximalizace zisků ne zájmy občanů a měst. Města nalévají chybějící peníze do vodárenství z rozpočtů.
Občané platí stále více a platí mnohdy za vodu dvakrát – jednou v ceně vody a podruhé skrytě ve vodném a stočném.
Zisky z vody, které platí lidé ve vodném a stočném tečou ve velkém do zahraničí na účty majitelů korporací, místo do investic do vodárenské infrastruktury.
Soudci nejsou osobně odpovědní za svá rozhodnutí, což jim umožňuje ignorovat důkazy a nadržovat silnějším hráčům.
Některá rozhodnutí naznačují nekompetenci, jiná dokonce záměrné a vědomé jednání některých soudců, kteří odmítají řádně prosazovat vymahatelnost práva a tím kryjí protiprávní stav a udržují v chodu pochybný systém nastavený v zájmů koncernů.
Právní systém a nedůslednost soudců navíc umožňuje nekonečné odvolání se pachatelů protiprávního jednání, což nahrává těm, kdo chtějí situaci co nejvíce protahovat.
Až po zásahu Ústavního soudu se občas podaří zvrátit nespravedlivá rozhodnutí. To však znamená, že občané čekají na spravedlnost i desítky let.
ČR není právní stát, soudy zde trvají 20 let
Ministerstvo spravedlnosti ČR potvrdilo stanovisko zakladatele nadace
Ten i přes soudy odhaluje protiprávní činnost skupiny osob jednajících v zájmu korporace s cílem skrytě ovládnout monopol prodeje vody na úkor městských vodáren. Toto jednání dokládá nekompetentní a v některých případech protiprávní chování soudců, které negativně ovlivňuje životy statisíců občanů ČR.
Průběh soudů u vodárenských kauz prokazuje:
- Nevymahatelnost práva v ČR.
- Nefunkčnost justice ČR.
- Porušování práva občanů na spravedlivý proces.
- Vědomou soudní zvůli.
- Jednání některých soudců v zájmu koncernu a na úkor občanů České republiky.
- Jednání některých soudců, napomáhá dvě desetiletí udržet v chodu protiprávně zavedený systém.
20 let rozhodování soudů o neplatnosti valné hromady společnosti VKM konané dne 28. 4. 2004
Na dané valné hromadě byli přitom do vedení VKM protiprávně navoleni lidé z konkurenční nadnárodní společnosti.
- Ti poté zevnitř VKM připravili pro Veolii smlouvy, kterými dalším protiprávním jednáním vyvedli z VKM na 30 let jediné ziskové podnikání.
- Tím připravili celý region a VKM o možnost čerpat stamiliónové dotace z EU na investice do vodárenské infrastruktury.
- Současně vyvedli právo inkasovat ziskovou marži z vodného a stočného na společnost z koncernu Veolia. To má negativní dopady na více než 150.000 obyvatel Kladna, Mělníku, Neratovic, Kralup nad Vltavou a dalších měst a obcí v regionu.
Další negativní dopady ukazuje tato reportáž
Neadekvátní délku procesu a problém v postupu soudů
Ministerstva spravedlnosti ČR shrnulo průběh soudního martýria týkajícího se evidentní neplatnosti valné hromady společnosti VKM, konané dne 28. 4. 2004, do níže uvedených bodů. Ty prokazují a ilustrují neadekvátní délku procesu a zásadní chyby v postupu soudů a jednání soudců:
Zahájení řízení (26. 7. 2004): Návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady byl podán, a řízení bylo zahájeno u Městského soudu v Praze.
Rozhodnutí Městského soudu v Praze (4. 6. 2010): Městský soud v Praze zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. Toto rozhodnutí přišlo po téměř 6 letech od zahájení řízení. BYLO CHYBNÉ A PROTIPRÁVNÍ STAV KRYLO
Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (19. 3. 2012): Po téměř 2 letech Vrchní soud změnil usnesení Městského soudu v Praze v části týkající se bodu 3 programu valné hromady, ale v ostatních bodech potvrdil původní rozhodnutí. BYLO CHYBNÉ A PROTIPRÁVNÍ STAV KRYLO
Rozhodnutí Nejvyššího soudu (22. 9. 2015): Po dalších 2,5 letech Nejvyšší soud zamítl dovolání proti usnesení odvolacího soudu, čímž potvrdil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. BYLO CHYBNÉ A PROTIPRÁVNÍ STAV KRYLO
Rozhodnutí Ústavního soudu (10. 10. 2017): Po 13 letech od zahájení řízení Ústavní soud zrušil usnesení Nejvyššího soudu a nařídil přezkoumání dovolání. ZVRAT V CHOVÁNÍ JUSTICE
Opětovné rozhodnutí Nejvyššího soudu (23. 5. 2019): Po 15 letech od zahájní řízení se vrací kauza zcela na začátek, když po přezkoumání Nejvyšší soud zrušil část rozhodnutí Vrchního soudu a vrátil věc k dalšímu řízení. NIŽŠÍ SOUDY JIŽ NEMAJÍ PROSTOR KRÝT PROTIPRÁVNÍ STAV
Ústavní stížnost a rozhodnutí Ústavního soudu (28. 2. 2020): Ústavní soud odmítl ústavní stížnost Vodáren Kladno-Mělník a.s. proti usnesení Nejvyššího soudu. PACHATELÉ PROTIPRÁVNÍHO STAVU MARNĚ ZKOUŠÍ SOUDY NATÁHNOUT
Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (5. 10. 2021): Vrchní soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že vyslovil neplatnost všech napadených usnesení valné hromady s výjimkou již pravomocně neplatného bodu.
VRCHNÍ SOUD DAL PO 20 LETECH ŽALUJÍCÍMU ZA PRAVDU A TUNELY JEDOU DÁL!
Rozhodnutí Nejvyššího soudu (27. 2. 2024): Nejvyšší soud odmítl dovolání společnosti Vodárny Kladno-Mělník, čímž bylo rozhodnutí Vrchního soudu v Praze potvrzeno. PACHATELÉ PROTIPRÁVNÍHO STAVU SE 20 LET NA PROTIPRÁVNÍ STAVU OBOHACUJÍ A STÁT, POLICIE ANI ZÁKONODÁRCI TOTO NEŘEŠÍ.
Na Vrchním soudu byla kauza 5x! Opakovaná chyba není chybou, ale záměr
Doba k dosažení pravomocného rozhodnutí téměř 20 let je neadekvátně dlouhá. Délka řízení a potřeba opakovaných přezkumů dokazují, zásadní chyby v postupu a v rozhodování soudců. Prokazuje nekvalitní práci soudů a nesprávné úřední postupy. Chyby v postupu soudců se opakují, je na místě důvodné podezření, že nešlo jen o selhání odborné, ale i morální.
Ministerstvo „objevilo Ameriku“
Po provedeném šetření ministerstvo konstatuje, že celkové délka posuzovaného řízení je nepřiměřená a v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zákona. Namítané řízení trvalo 19 let a 3 měsíce.
Ministerstvo závěr o nepřiměřenosti délky namítaného řízení vyslovilo již ve stanovisku ze dne 6. 2. 2014, č. j. MSP-2476/2013-ODSK-ODSK/8. Na délce řízení se výraznou měrou podílelo rozhodování o řádných a zejména mimořádných opravných prostředcích, kdy ve věci dvakrát rozhodoval Nejvyšší soud, jednou Ústavní soud ČR a pětkrát také Vrchní soud v Praze.
Na základě stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR týkajícího se poskytnutí zadostiučinění za nesprávný úřední postup v souvislosti s dlouhým soudním řízením o neplatnosti valné hromady městské vodárny Kladno-Mělník, ve kterém byli protiprávně nainstalováni lidé z konkurenční společnosti Veolia, lze stanovisko shrnout do následujících bodů:
Podání žádosti a žádaná částka: R. Novotný uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 73 600 Kč jako náhradu nemajetkové újmy vzniklé z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení.
Posouzení podání: Ministerstvo spravedlnosti ČR posoudilo podání jako žádost podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
Důvod zadostiučinění: Bylo konstatováno, že řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady trvalo více než 19 let, což bylo shledáno jako nepřiměřená délka řízení vedoucí k nesprávnému úřednímu postupu.
Právní úprava a judikatura: Ministerstvo spravedlnosti se odvolávalo na českou právní úpravu a judikaturu, zejména na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, která zakotvuje právo na projednání věci v přiměřené lhůtě.
Výsledek posouzení: Bylo rozhodnuto, že žadatel má nárok na požadované zadostiučinění ve výši 73 600 Kč, přičemž uvedená částka měla být poukázána na uvedený bankovní účet.
Omluva za pozdní vyřízení: Ministerstvo se omluvilo za pozdní vyřízení žádosti, které bylo způsobeno množstvím vyřizované agendy a personálními změnami na Odboru odškodňování.
Podrobnosti o řízení: Dokument obsahuje detailní popis průběhu soudního řízení včetně rozhodnutí Městského soudu v Praze, Vrchního soudu v Praze, Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, které ilustrují nesprávný postup soudů a neúměrnou délku soudního procesu.
Jak je české soudní prostředí bezzubé a jak soudci přistupují k tak zásadním soudním sporům jako je veřejný zájem, organizovaný zločin a zásobování obyvatel pitnou vodou.
Závěr
Kvůli nefunkční justici platí občané vyšší ceny za vodu, zatímco stamilióny z vodného a stočného odchází do rukou zahraničních firem. Města ztratila kontrolu nad strategickým zdrojem a nemohou investovat do infrastruktury. Tento stav je důsledkem pochybných soudních rozhodnutí, která léta kryjí protiprávní jednání místo toho, aby chránila veřejný zájem.
Ochrana strategických monopolů, jako je voda, energie a s tím spojený boj proti korupci a nepřípustnému zasahování korporací a politiků do života občanů, jsou pro svobodu klíčové.
Případ Vodárny Kladno-Mělník (VKM) ukazuje, jak moc jsou tyto principy pošlapávány a proč je třeba se bránit. Proto zakladatel Nadace PRAVDA O VODĚ vodu léta brání, odhaluje pravdu a trvá na dodržování zákonů. Ministerstvo díky jeho vytrvalému postupu potvrdilo závažné problémy v soudním systému ČR, který vyžaduje okamžité řešení.
Kauza VKM je příkladem, jak dlouhé a složité může být cesta k prosazení vymahatelnosti práva. Dokazuje, že prosadit nápravou mohou občaně je společně.
Co můžete udělat pro nápravu?
- Podepište petici „Voda je život“ a podpořte spravedlivou správu vody – PODEPSAT PETICI
- Sdílejte tento článek a informujte své okolí o tom, jak justice selhává.
- Kontaktujte své zastupitele, poslance a senátory a požadujte, aby se zasadili o návrat vody do rukou měst. PUSŤME POLITIKY K VODĚ
Odkazy na důkazy
- Tunel VKM o co přišli občané Kladenska – ZDE
