Rozhovor Martin Veselovský a Radek Novotný:
M. Veselovský: Autor projektu Pravda o vodě, Radek Novotný. Dobrý den.
R. Novotný: Dobrý den.
Kdo u nás, tím myslím v Česku, vlastní vodu?
Dobrá otázka, protože to mnoho lidí neví a pletou si to. Vodu vlastní stát. Základní zdroj, který samozřejmě životně důležitý, jak pro lidi, tak pro průmysl, tak pro existenci toho státu, tak voda zůstala naštěstí rukou státu. Je tady určitý exces, že se objevily licence na nákup vody. To je problém třeba v zahraničí. Firma Nestlé vyčerpává podzemní minerální vody, klesá hladina podzemní vod a podobné praktiky se objevují u nás, ale z pohledu zásobování a logiky fungování vodovodu a kanalizací, je voda v rukou státu.
Dobře, kdo nejvíc získává peněz nebo vůbec zisku na hospodaření s vodou, tedy na prodeji vody občanům?
V současné době zahraniční firmy.
Jak je to možné?
Je to daná formou privatizace v podstatě původně státních podniků do rukou města obcí a následně v podstatě geniálním know-how zahraničních firem, které použili praktiky a formu v různých „vstupů“ a mediální prezentace, velmi dobré mediální prezentace. Kdy byly prezentované jako strategičtí investoři. A dostaly se do pozic správců monopolu vody a to formou, že vlastně vyměnily ty původní vodárny v pozici toho, kdo ovládá peněžní toky a toho, kdo je oprávněn inkasovat ziskovou marži.
Někdy se tam nemusela stát ta věc, že ty dané samosprávy, které už v tu chvíli měly v rukou ty původní státní podniky, museli říct, ano, bude úplně nejlepší nápad celé to hospodaření s vodou na našem území, v našem katastru svěřit nějaké jiné firmě.
To pozor. O tom, jestli ta voda skončí nebo hospodaření s vodou skončí v rukou samospráv nebo v rukou zahraničních koncernů, rozhodovali dva. Města a obce, ale stejně tak tam měl velmi zásadní věc – postavení – stát. Protože stát měl záklopku, o které moc se nemluví, protože by se ukázalo, že za celou tou privatizaci nestali jenom zastupitelé, kteří, dejme tomu, neměli informace. Ale i stát, který měl zlatou akci a v podstatě měl právo toto rozhodnutí zastavit. A i kdyby se ty samosprávy rozhodly skončit do propasti, tak stát skákat do propasti nemusel.
To znamená, odpověď na vaši otázku je, rozhodovali o tom zastupitelé ve spolupráci se státem, koncerny přišly, něco nabídly, ale ano, musely říct tady ty dva subjekty.
Kdo byl ten, kdo tohle nezastavil?
ODS, ČSSD.
Ale my se bavíme o jednotlivých krajích. Bavíme se o jednotlivých městských samosprávách.
Ano a já odpovídám ODS a ČSSD. Bavíme se o období posledních 20 let. Situace, která nastala, začala tyhle převody nebo různé smlouvy o provozování a podobně, se začaly v České republice prosazovat v roce 1996. Plzeň, Olomouc a podobně.
A následně nastala obrovská vlna, když si na tom vyzkoušeli, že to jde. A když se podíváte na strukturu, kdo v tu chvíli byl u moci, ať už u vlády, anebo na těch jednotlivých městech, krajích nebo okresech, tak zjistíte, že to byly velké koalice ODS, ČSSD.
Úplně jedno, kdo byl u vlády. Jestli ODS nebo ČSSD. V rukou to měli politici, a politici, kteří byli nejvíc u moci v těch velkých městech, byli z těchto dvou politických stran.
K tomu, jestli ten současný stav je špatně, respektive pro koho je špatně, nebo pro koho je dobře, se ještě dostaneme. Zajímá mě to, co jste mi teď popsal.
Jakým způsobem se ty původně státní podniky a potom městské vodárny, dostaly do vlastně správy firem se zahraniční účastí?
Díky čemu se tak mohlo stát? Čím byli ti politici, kteří o tom rozhodovali, ať už na městské úrovni, nebo ti na celostátní úrovni, čím byli motivováni, aby nepoužili zlatou akci, nebo respektive, aby odhlasovali v daném zastupitelstvu, že to bude prima nápad udělat to takhle?
Já rozdělím tu otázku na dvě.
První věc, čím byli motivovaní zastupitelé, nebo jak byli informovaní, a pak co ten stát. Co se týká zastupitelů, tak tady proběhla velmi dokonalá manipulace s těmi zastupiteli ve formě toho, že přichází strategický investor, který za ně všechny vyřeší.
Tuto manipulaci provedli tak dokonale, že to říkali lidé z vedení těch měst, kteří seděli současně ve velkých městech a současně v těch vodárnách.
To znamená nějaký, řeknu náměstek primátora nebo primátor, seděl současně v představenstvu vodárny a jeho si nějakou formou prolobbovali zahraniční naháněči. Protože je jasné, že najednou přišel s myšlenkou na zastupitelstvo. Naše společnost bude potřebovat peníze, navrhujeme vstup strategického investora a všichni ti zastupitele jednak po stranické linii a jednak samozřejmě hlavně i s tou naivitou, s tou důvěrou, i s tím prostě přístupem, tehdy se privatizovalo všechno. Zase není to o tom, že všichni by byli darebáci nebo všichni by byli vymýšlení, na tohle smyslu to prostě není.
Vlastně se ptám na tu motivaci. Ta motivace byla finanční?
Motivace v první fázi vypadala v podstatě jako finanční, protože těm zastupitelům řekli – přijde strategický investor, zainvestuje, zajistí dotace, bude investovat místo obcí, zajistí vodné stočné, růst vodného stočného pouze o inflaci.
A v tu chvíli ten zastupitel v podstatě proti tomu neměl, ten normální, který neměl v srovnání toho, že tohle to je nesmysl, že to nebude dodrženo a že když se podívá potom důsledně do smluv, tak to tam nenajde, tak vlastně věděl, že tak přichází mi s tím tady náměstek, říká mi to chlap, z kterého znám 20 let, s kterým jsem hrával volejbal, zjednodušeně řečeno, plus je to stranický kolega, a ještě sedí v té vodárně. Já už tomu ani nemusím uvěřovat, já prostě hlasuju pro. A ještě byla ta vlna jako privatizovat, privatizovat, oni to budou dělat lépe než my.
A ta druhá část, to znamená ten přístup státních politiků nebo politiků na státní úrovni?
No tak ten byl hrůzostrašný, protože v podstatě ze začátku berme, že taky byly v té vlně té privatizace a nebyl tam u všech záměr. Ale já mám v ruce už i dokumenty ohledně toho, když se rozhodovalo o privatizaci státních podniků, část vodohospodářů upozorňovala na tom, že když se rozdělí infrastruktura od provozování, tak v podstatě z jedné fabriky udělám dvě a když tu, která vydělává nám dohrou soukromé firmy, tak bude vydělávat soukromá firma, která nemá jinou prioritu. A tehdy vlastně část politiků a část vodohospodářů, kteří se na tom podílela, dneska většinou zaměstnaná u těch koncernů, se rozhodla, že to přesto spustí.
Tam nebylo zrcadlo, abychom měli s čím porovnávat. Takže ta myšlenka byla, v dané chvíli přijde někdo jako WV do Škodovky prezentovaná. Jenomže on nepřišel. A ti, co na to upozorňovali, říkali, podmínky, které přichází, nejsou WV. A na to nechtěl nikdo slyšet, protože ti, co rozhodovali, už si myslím, že v tu dobu hodně byli nataženi na ty koncerny.
Důsledek?
(pozn. r. 2016) Co je výsledkem toho stavu, který popisujete? Tím výsledkem je například to, co píšete na vašich webových stránkách, že cena vody je mnohdy v Česku o 30 až 40 % vyšší, než by mohla být?
Záleží na kterém regionu. Máte pravdu. Odpověď je ano. Cena vody je o ziskovou marži zahraničních koncernů vyšší, než by musela být. Nemusí být tak vysoká. Ziskové marže na Severní Moravě se pohybují na úrovni 40 %. Někde jinde se pohybují třeba na úrovni 15 %, takže od 15 % do 40 %. Tyto peníze buď skončí v obnově infrastruktury, a cena by byla stejná, anebo by cena mohla klesnout, protože by se prostě nehonily zisky, které skončí v zahraničí.
To znamená, že pokud se voda, a teď myslím ta spojená cena vodného a stočného, pohybuje za kubík vody v Česku někde, řekněme…
80 korun.
No, od 60 něco přes 80 korun. Průměr na 80 korunách, tak to znamená, že z toho by klidně 35 a 30 korun mohlo jít dolů, kdyby tam nebyla marže té zahraniční firmy?
V případě Severní Moravě je to pravda. Z každé stovky 40 korun dnes odvedeme do zahraničí, 20 korun skončí ve Španělsku a 20 korun skončí v Japonsku.
Proč až na nějaké výjimky, jako je například teď to, do jaké fáze tu věc dovedl například Zlín, ohledně své společnosti vodovody a kanalizace, tak proč to na mnoha jiných místech zastupitelům a vůbec městským samosprávám zas tak moc nevadí? Je to výhodný stav pro ně?
Tohle to má dva pohledy.
První pohled je to, co jste řekl, to je Zlín. Tam upozorňuji na to, že zastupitelům to tam vůbec nevadí. Oni naopak, i když je tento rozsudek, oni udržují ten proces dál, aby fungoval dál, aby peníze tekly dál do zahraničí.
Jenom podotýkám, že vaše společnost je malým akcionářem společnosti vodovody a kanalizace z Zlín. A že to, o čem se bavíme, je rozsudek Olomouckého Vrchního soudu, který řekl, že před 12 lety ta ustavující valná hromada, která převedla vlastně tehdy městskou společnost, nebo hospodaření na zahraniční firmu, proběhla ne podle práva.
Ona konstatovala, že proběhla ne podle práva a to, co se stalo následně, tak nikdy nenastalo. To znamená, s tím majetkem toho Vaku v tuto chvíli je nakládáno někým, kdo k tomu nemá legislativní podklady a v podstatě je to neoprávněné.
Co se týká vůbec akcí nebo vlastnictví akcí, to je podstatné, abyste měl informace.
V roce 2001 moje firma dělala výběrové řízení na vstup strategického investora do Vaku Prostějov.
To je hodně důležitá věc. Já jsem se živil akvizicemi a fúzemi. Moje společnost tohle dělala.
Když jsme dělali to výběrové řízení, tak jsme do toho šli dokonce s pohledem, že strategický investor je pro tu vodárnu v pořádku.
Pokud je to strategický investor.
Ale když jsme viděli nabídky, tak jsme zjistili, že do České republiky nepřichází žádný strategický investor.
Přišly firmy, které v tom lukrativním byznysu přišly vyměnit ty státní podniky nebo ty městské podniky za podmínek, kdy oni budou inkasovat zisky a my budeme všechno dál financovat.
Víte, čemu nerozumím v téhle oblasti?
Zastupitelům.
To je možné. Kde se tam do celého toho systému, který vlastně, pokud by to byl strategický investor, který by prostě zaplatil, nemuselo by to jít z veřejných peněz, investic se do obnovy například infrastruktury atd. Ale bylo by to z těch soukromých peněz a byl by tam potom samozřejmě inkasovaný nějaký zisk. Kde se tam vsunulo to, že není v rukou samospráv rozhodování o tom, jak poroste cena vody, tedy stočného a vodného?
Dobře položená otázka s jedním malým detailem, který upřesním. Dneska je to tak, že zahraniční koncern si těmi smlouvami zajistil právo inkasovat ziskovou marži. Legislativa říká, že ten, kdo provozuje, to znamená zajišťuje prodej vody a odvod vody, ten má právo tu ziskovou marži inkasovat. Ta zisková marže je říkají, že je regulovaná a ona částečně regulovaná je.
Ale potom je tam druhý subjekt (město) a to je ten, kdo vlastní tu infrastrukturu. A ten žádnou ziskovou marži nemá, legislativně ochráněn není. A jestliže jsem umožnil tomu, kdo má v ruce peněžní toky, nastavovat ziskovou marži, kterou mu částečně korigují, a tomu druhému, který všechno financuje žádnou ziskovou marži nedám, a mezi nimi je vztah, který říká, že dostane ten nájemce jenom hodnotu odpisů plus nějaký bonus na pokrytí nákladu, tak je jasné, že ten, u koho ty peníze končí od těch lidí, už je dál neposune do té infrastruktury.
Takže problém je v tom, jak je koncipován celý ten provozní model. On je koncipován tak, že peníze nebo zisky mají právo inkasovat ty subjekty, které provozují.
Kdo vydělává na prodeji vody v ČR?
Tomu já rozumím a k tomu se ještě dostaneme. Vlastně to můžeme vyřešit rovnou. Například mateřská společnost, která vlastní Pražské vodovody a kanalizace (Veolia), tak říká, to všechno, co je odváděno ve formě nějaké dividendy nebo prostě marže pryč z té pražské společnosti nebo z té české společnosti do zahraničí, tak to není zisk. To je jenom umořování nákladů na tu úvodní investici do té české firmy.
Výborně. A to je geniální, teď jste mi hodně dobře nahrál.
To jsem nechtěl, já cituji stanovisko té firmy.
Rozumím, však tím stanoviskem jste mi nahrál. Pokud já akceptuji tuto logiku. Tak myslím, že ten koncern tady investoval do těch akcí 7 miliard a s tím, že má provozní kontrakt do roku 2013. To znamená, pokud se bavíme o návratnosti 7 miliard do roku 2013. Šel do investice, kdy se rozhodl investovat do cenných papíru s tím, že do roku 2013 se mu 7 miliardová investice vrátí.
V čem? V ceně vodného a stočného.
Současně ovšem slibovali, že cena vody neporoste, že budou hodně investovat a podobně. Což vykládali především politici, kteří říkali, prodejme, prodejme. A následně nastal stav, že najednou někdo podsunul další smlouvu na 15 let o prodloužení provozování do rozhodování zastupitelů, kdy ti zastupitele dostali ty smlouvy v 90 nebo 100 stránkovém materiálu, dostali je ve středu večer a v 10 hodin ve čtvrtek se o tom rozhodovalo a nikdo nevěděl, že ty smlouvy tam jsou. Takže dobrý byznys.
Megapodvod s Pražskou vodou
Vy líčíte zastupitele jako téměř nesvéprávné jedince, kterým stačí říct, aby náměstek, se kterým hrál volejbal, řekl zvedni ruku a oni zvednou ruku anebo si nechají nakukat, že bude bezvadné si 100 stránkový materiál přečíst jenom přes noc, aniž by to více pochopil. Takhle to přece není ve všech případech?
Vy jste se mě ptal na Prahu a tam vám říkám, že to takhle bylo. Je to dokonce zdokumentováno nejenom mnou, ale už se tím zabývaly i složky. A obrovský problém je to, že i ti zastupitele, kteří říkali, my jsme to nestihli přečíst, tak byly prostě přehlasovaní.
Tam prostě v tu chvíli ta stádnost, jak vy říkáte nesvéprávnost, nevím, ale já říkám stádnost, prostě zvítězila. A v tu chvíli se otevřely dveře na dalších 15 roků k vyinkasování zisků.
Já celkem chápu, že když někdo zainvestuje 6 miliard, tak je chce zpátky.
A teď to překlopím do stejné pozice ve Zlíně. Zde investovali 60 milionů a ročně si těch 60 milionů berou v ziskové marži dalších 30 let. Když se podíváte na ziskovou marži, kterou inkasuje tentýž koncern v okresní vodárně, to znamená, není to tolik vidět jako ta Praha.
Tak oni inkasují 60 až 90 milionů ročně! Za ten provoz, za to získání, v první fázi měli zaplatit jenom 60 milionů, nakonec zaplatili 80.
No dobře, ale to se vracíme k té otázce. V jaký moment se stalo, že samosprávy ztratily právo nebo možnost rozhodovat o tom, jak vysoká bude cena vody v katastru toho města?
Podpisem té provozní smlouvy.
To znamená, že sami zastupitelé řekli, my ztrácíme vliv na to, jak bude vysoká cena vody?
Oni souhlasili s tím, že provozovat bude soukromník, který jim předloží nějakou kalkulaci, řekne jim, my máme zisk takový a takový, jestli chcete cokoliv výš, tak my vám to samozřejmě zaplatíme, my vám to dáme v tom nájmu, ale započítají to lidem do ceny vody.
A ti zastupitelé teď jsou v takovém presu. Lidem bych rád dal levnou vodu, abych byl znovu zvolen. Přitom potřebuji do vodárny více peněz. Ale na zisk toho koncernu, o tom oni nerozhodují. To znamená, koncern si řekne, chci 40 % a ten zastupitel nemá páku, aby řekl, dostaneš pět.
To znamená, že politici, zastupitelé teď nemají žádný vliv na to, jak bude vysoká cena vody?
Odpověď je – v podstatě nemají. Já jsem na toto téma se ptal vedení například vodárny, několik vodařů řeklo, my můžeme maximálně říct, že chceme větší nájem nebo menší nájem, ale o tom, jaký zisk si do toho započítá koncern, my nerozhodujeme, je to dané smlouvou.
A zisk je regulován. A oni se z toho tím jako „vyviňují“, ale je to samozřejmě absurdní. Je to alibizmus, protože v okamžiku, kdy někdo předložil ty smlouvy, tak samozřejmě, že tam byla diskuze o ziskové marži. A ziskové marže prostě v tuto chvíli ti politici nejsou schopni ovlivnit těmhle subjektům.
Když se dívám na váš web, tak vlastně celkem snadno člověk může nabít dojmu, že zahraniční investor nebo zahraniční správce té sítě, ten, který prostě spravuje celý ten systém, je vlastně démon, který se snaží odběratele té vody prostě odrbat z kůže.
Zahraniční správce vody je démon, který odběratele odrbe z kůže?
JE. Dívejte se, priorita zahraničního koncernu je jasná všude. U přirozeného monopolu jasná. Prostě dostat co nejvíc peněz od lidí na svoje účty do zahraničí. Je to zcela logické, dokud mu to ta legislativa a ten systém umožní, tak toho prostě využije.
Pardon. To jsou soukromé obchodní firmy, které z podstaty své věci pracují pro zisk. To má určitou logiku.
No však já to říkám, je to přesně logické. A v okamžiku, kdy legislativa a neschopnost politiků ubránit tu svoji pozici nebo případně zájmy těch samospráv nebo těch občanů, je postavena na tom, že oni dneska řeknou, ale my nemáme žádnou páku na to, abychom něco mohli změnit. Ta smlouva je prostě nastavená, ona je platná.
Říkám, podali jste žaloby, viděli jste ten proces, zajímali jste se o to, co vám bylo předkládáno, kontrolujete to, na základě čeho jste rozhodovali, jestli to náhodou nebyl podvod, nebo to nebyla manipulace, nebo to nebyl proces, který někdo posunul do pozice, že vlastně celé od začátku, tak jak to teď rozhodoval ten soud a posuzoval celé od začátku, které byly předávné tím pádem proti právní nezákonné.
Vodárenská kauza Gorila v ČR?
A na to vám ten starosta řekne, my na to nemáme peníze. My na to nemáme lidi. Oni mají kupu právníků. A v podstatě si osobně myslím, že to hodně připomíná záležitosti kolem kauzy Gorila na Slovensku. Kdy najednou zjistíte, že když se na tím fakt zamyslíte, jak to může fungovat, když ten stát vidí, že počet lidí je tady 10 milionů. Objem spotřeba vody je jasně daná, může trošku klesat, ale prostě nevyroste ani o 100 %, ani neklesne o 100 %. To znamená, že objem peněz, které se vyberou, je prostě konstantní.
A ten objem peněz teďka skončí buď v infrastruktuře, v obnově infrastruktury, anebo část z toho si vyberou třeba města do svých rozpočtů, anebo velkou část z toho pošleme do zahraničí. A ty koncerny jsme nezavázali ničím, že ty peníze musí reinvestovat.
Já to chápu. Ještě jedna citace z vašeho webu. Hadi na radnicích pracují pro koncerny a sluhové koncernů na radnicích a v různých sdruženích, které koncerny ovládají a financují, tak vždy najdou zdůvodnění, jak a proč lidem vodu zdražit.
Přesně.
To je to, proč jsem říkal, že to vypadá, že obchodní společnost, která jaksi pracuje pro svůj zisk, je ve skrze logická záležitost. To, co mi pořád ještě nehraje, nebo nevím, proč to tak je, jak je možné, že takové velké množství zastupitelů a politiků vlastně nezajímá. Že tam někde lítá 30 až 40 % z ceny, dejme tomu z každého kubíku vody, která by mohla být v tom veřejném prostoru investována úplně jinak. Protože by mohla být investována, jestli jsem to správně pochopil, třeba do obnovy té infrastruktury. Nebo by mohla být v rozpočtech toho města. Tak co v tom je? Je někdo zaplacený?
Vy se ptáte na totéž, na co já se ptám 15 let.
Vy na rozdíl ode mě ty otázky kladete už dlouhou dobu a sem tam se vám dostane nějaké odpovědi. Takže já se ptám, jsou ti politici zaplacení těmi koncerny?
Já jsem nikde někoho neviděl, že ho někdo někde platil. Z druhé strany, když se podívám na to, kolik lidí bylo v těch pozicích, o které jsem mluvil, těch politiků, že seděli na novou židlích, ve vodárně a současně na městě a následně se potom dostali velmi rychle po tom, co zprivatizovali do nějaké poslanecké sněmovny nebo se dostali do evropského parlamentu, tak někdo ty kampaně platil. Já si myslím, že tady odpověď je. Když se podíváte, kolik politiků dneska nenominovaných za město sedí v dozorčích radách, v představenstvech těch soukromých koncernových společností, opět najdete odpověď, jakou formou jsou ti lidi placeni. Podle mého mínění, odpověď na to, na co se ptáte.
Ty společnosti, o kterých se bavíme, tak prostě platí volební kampaně, anebo platí nějaké platy politikům za to, že sedí v dozorčích radách těch jednotlivých společností?
Já si myslím, že to nedělají napřímo, samozřejmě, aby to nebylo vidět. Myslím, že párkrát něco takového v médiích proběhlo, že se objevila nějaká číše pro primátora, to bylo v Hradci, za kterým stál koncern, který to následně získal, ale oni nejsou hloupí, oni to nedělají napřímo. To znamená, je to záležitost, která probíhá formou, kdy ten člověk najednou prostě dostane od někoho peníze na to, aby tu kampaní zaplatit mohl.
A on samozřejmě je potom povinován lobbovat pro to, aby se legislativa neupravovala, aby se upravovala tak, že je třeba bezzubá. Což si myslím, že třeba ukázka posledního způsobu pokusu regulace, změny regulace ve vodárenství je jasná ukázka.
Přes veškerou snahu a myslím si, že snaha v těch politiků byla to napravit, to skončilo v podstatě na úrovni 10 % toho, co to mělo potenciál na začátku. To znamená, snaha byla, ale někdo by to byl schopen zadusit. Trvalo to dlouho.
Vy se 15 let snažíte, jak to řeknou, kdyby jít po krku těm společnostem, které vyvádějí zisky.
Špatně. Politikum. Na rovinu koncern není chyba. Koncern, já jsem už to říkal na začátku.
Vy jste před chvílí řekl, že ten koncern, který spravuje tu vodovodní sítě, je démon.
Ne, to jste řekl vy, já jsem vám řekl ano. Ale když přijde démon, já vám na to krásně odpovím. Přijde démon a bude mi říkat, pojď se mnou, pojď se mnou. Nebo přijde nějaká lehká dívka, která vám bude říkat, pojď se mnou, pojď se mnou.
Vy víte, že démon chce váš podpis a vaši krev a dívka chce vaše peníze. Je jenom na vás, jestli jdete nebo nejdete.
Největší problém nejsou koncerny, démoni nebo děvčata.
Největší problém jsou ti politici uprostřed. A na to, aby to fungovalo, tak jak to funguje, i s těmi démony, i s tímhle tím, tak samozřejmě musí být ti politici ochotní kooperovat a jít někomu na ruku, bez ohledu na to, co se bude dít.
To znamená být korumpovaní
Tečka.
Teď. Jak z toho ven?
Z toho legislativně a v podstatě obdobně jako ve Francii nebo v Německu. V podstatě ta cesta už se tam začala objevovat. Je natočen vynikající film, natočili ho sami Francouzi o tom, jak v podstatě vyprovází francouzské koncerny už v další dobu z vlastní země. A zjistíte, že to, co jsme se teď tady bavili, kdybyste to viděl, že všechno tam bylo odhaleno. Nebo ve velké míře to bylo odhaleno. Jak si politici za peníze, které dostali od koncernu, postavili sportovní stadiony, aby měli volební preference.
U nás se staví Aquaparky. Všimněte si, dneska Vítkovice ve Ostravě jsou sponzorovány taky zahraničním koncernem. A Anglian Water sponzorovalo Prahu. Pak se Anglian Water s Veolií privatizovali původně v Pražské vodovody a podobně.
Takže ta paralela tam je obrovská s tímhle dokumentem. Ten dokument se pokusili koncerny zakázat, ty lidi nějakou formou nejdřív namotivovat, potom zažalovali a podobně. A ten proces probíhal, podle mě, je to know-how, které měli venku, tak samozřejmě oni nejsou hloupí, ho použili tady.
Tady hráli hodně na naivitu těch našich lidí. A v podstatě, když se budeme bavit o tom, jak velká korupce musela být, tak vám řeknu, že minimálně. Stačilo, podle mě, pět lidí. A celé zastupitelstvo, dvou, tři měst, které měly 50 % ve vodárně padlo. Ty malé obce nemají šanci. Nemají právníky, nemají ekonomy. Ten starosta, který skočí z toho traktoru a vběhne v té malé obci, tak to není žádný darebák, ten tam fakt řeší ty zásadní věci. Ale když mu dá někdo dvacetistránkovou smlouvu o provozování, tak on ji ani nedočte, protože tomu nerozumí.
Kdežto ti, co ty zázemí měli, ti dali na ty, kteří přinášeli ty důvodové zprávy… Když si přečtete důvodovou zprávu předloženou zastupitelů z Zlína v roce 2002, v roce 2004, podíváte se, kdo tam byl podepsán, tak pochopíte, že ten člověk jednoznačně nemohl pracovat pro lidi, pro Vak Zlín ani pro město. Tam je fakt tolik lží. To se teďka rozebíralo na tom soudu.
Tak děkuju pěkně za rozhovor.
Taky děkuju. Nazhledanou.
Závěr
Rozhovor mezi Martinem Veselovským a Radkem Novotným, se uskutečnil poté, co Novotný vyhrál podruhé u Ústavního soudu v roce 2015 a 2016 a pravomocně 3x u Vrchního soudu v Olomouci v kauze tunelování Vak Zlín v roce 2016. Popisuje problematiku správy vodních zdrojů v České republice a navíc odhaluje katastrofální stav správy státu.
Radek Novotný je ekonom, odborník na nekalé praktiky zahraničních korporací, autor projektu „Pravda o vodě“ a zakladatel Nadačního fondu PRAVDA O VODĚ. Soudy na obranu vodáren financuje ze svého od roku 2002.
Od roku 2002 navíc upozorňuje vrcholové politiky na nájezdy korporací na zisky z monopolu prodeje vody, na negativní dopady vyvedení distribuce a prodeje vody do rukou zahraničních společností a přes soudy rozkrývá, co se kolem vody páchá a kdo to páchá. Korporace přišly na vodě vydělat, ne nám pomáhat. Což vede k růstu ceny vody pro spotřebitele.
Léta dokumentuje protiprávní způsob privatizace/tunelování vodárenských společností.
Ukazuje, jak původně státní podniky přešly pod správu měst a obcí a následně je protiprávně ovládl koncern a ten pak sám se sebou uzavřel na 30 let vazalské smlouvy a tím ovládl miliardy z vody.
Stal se terčem žhářských i fyzických útoků. Zažil gangsterské praktiky i mafiánské útoky bílých límečků v podobě křivého obvinění, žalobních útoků, pokusu o uplacení – PŘÍBĚH ZDE.
Toto realizovaly firmy skrytě pracující pro korporace ve spolupráci s politiky, zejména z řad ODS, ČSSD a KDU. Ti další toto kryjí a udržují v chodu.
Důsledkem je minimální schopnost samospráv ovlivňovat cenu vody, odtok zisků z prodeje vody do zahraničí, místo do vodárenství a ztráta možnosti čerpat miliardy z EU na investice do infrastruktury. Škody dosahují řád desítek miliard korun. Je zaváděn systém dobývání renty.
Odkazy na důkazy
- Co je to dobývání renty?
- Toto může pro nápravu udělat vlastně každá- podpis PETICE VODA JE ŽIVOT
- O co přišli občané Kladenska – ZDE
Externí odkazy
Stáhnout jako PODCAST
- Celý rozhovor ve formátu mp3 pro poslech např. v autě – Rozhovor
Často kladené otázky?
Praha je toho důkazem, takhle to bylo. Je to dokonce zdokumentováno. A obrovský problém je to, že i ti zastupitele, kteří říkali, my jsme to nestihli přečíst, tak byly prostě přehlasovaní. Tam v tu chvíli funguje ta politická stádnost a nesvéprávnost. Prostě někdo zavelí a oni splní rozkaz.
Těch, co se zajímají, ptají a chtějí vysvětlení a důkazy se p6olitické klady – strany – rychle zbaví nebo na ně nasadí korupčníky, případně jim začne někdo vyhrožovat a zastraší je.
Vesměs šlo o rafinovaný podvod, o sofistikovanou manipulaci, o korupci, o stranickou stádnost a u části zastupitelů o neznalost, naivitu a nezájem.
Většina zastupitelů byla podvedena. Část byla zkorumpovaná a část rozhodoval na základě zadání strany.
Proběhla s nimi i brutální manipulace, kdy jim bylo jim řečeno:
• Přichází strategický investor, který za nás vše vyřeší.
• Přijde strategický investor, který bude investovat místo měst a obcí.
• Koncern také zajistí dotace z EU na investice.
• Koncern zajistí růst vodného stočného pouze o inflaci.
• Oni to budou dělat lépe než my.
PŘÍKLAD: ZDE
V tu chvíli ten zastupitel proti tomu vlastně neměl argument proč hlasovat proti.
Nevěděl, že toto je podvod, že nic z toho nebude dodrženo. Většina z nich nemá právní vzdělání a nevěděla, že když se podívá důsledně do smluv, tak to tam takto jasně nenajde a nenajde tam ani sankce za nedodržení.
Navíc toto zastupitelům říkali většinou vrcholoví politici, kteří seděli současně ve vedení velkých městech a současně ve vedení městských vodárnách.
Náměstek primátora nebo primátor, který seděl současně v představenstvu vodárny, kterého přesvědčili, namotivovali nebo zkorumpovali naháněči zahraničních koncernů, najednou přišel na zastupitelstvo a začal říkat:
„Naše vodárna potřebovat peníze, navrhuji vstup strategického investora.“
Zastupitelé pak hlasovali PRO na základě stranické stádnosti, také s naivitou, důvěrou a s přístupem, já mu věřím – znám ho 20 let.
Někteří hlasovali PRO, protože jim bylo řečeno „Hlasuj PRO a budeš na volitelném místě kandidátky apod..
O tom, jestli hospodaření s vodou skončí v rukou samospráv nebo v rukou zahraničních koncernů, rozhodovali dva.
Města a stát.
Stát je reprezentovaný Ministerstvem zemědělství, které za Fond národního majetku vykonával hlasovací práva k Zlaté akcii ve většině vodáren.
Stát měl ve vodárnách pojistku proti korupci a hlouposti zastupitelů, o které se v médiích nemluví, protože by se ukázalo, že za často pochybnou instalací koncernů k miliardám z naší vody nestali jen neznalí a podvedení zastupitelé.
Stál za ní především stát, ministerstva a tedy Vlády ČR.
Stát měl ve vodárnách zlatou akci s mimořádnými právy a měl právo pochybná rozhodnutí zastupitelů vytunelovat městskou vodárnu zastavit.
I když se samosprávy rozhodly skončit do propasti, tak stát skákat do propasti nemusel.
Problém je, že Ministerstvo zemědělství šlo a stále jde na ruku zahraničním korporacím.
Bylo námi již v roce 2002 informováno, že koncerny protiprávní skupují městské vodárny. Vědělo od nás, že se nájezdníci chystají vykuchat zisková aktiva z městských vodáren.
Místo nápravy, prosazení dodržování zákonů a obrany zájmů občanů a státu, hlasovali zástupci Ministerstva PRO smlouvy s koncerny.
Často dokonce v rozporu s pověřením k hlasování, které dostali od Fondu národního majetku.
Skácel – Olomouc
– Hradec Králové
Mohla vláda, ministerstva, zastavit nekalou privatizaci vodáren?
Ano, stát měl ve vodárnách tzv. zlatou akcii, se zvláštními právy a právem VETA, v zásadních otázkách. To mu umožňovalo klíčové rozhodnutí ve vodárnách zastavit.
Přesto vláda, Ministerstvo zemědělství a zastupitelé pochybnou „privatizaci“ umožnili. Jak plyne z rozsudků, z důkazů a také z vyjádření některých politiků vyvedení miliard z vody do rukou zahraničních korporací probíhalo pod vlivem lobby, pod nátlakem, na základě korupce, podvodů, lží a manipulací.
V současné době zahraniční firmyMěsta rozprodala městské vodárny za milióny a připravily se i občany o miliardJe to daná formou pochybné privatizace původně státních vodárenských krajských podniků do rukou města obcí a „geniálním“ know-how zahraničních firem, které použili praktiky různých nájezdů, nabídek vstupů do vodáren (protiprávní i korupční) a velmi dobré mediální manipulace – sebe prezentace. Navíc jim šli na ruku vrcholoví politici, kterými byly prezentované jako strategičtí investoři, přitom oni žádní investoři nejsou. Máme důkazy a rozsudky, že se v řadě případů dostaly do pozic správců monopolu vody protiprávně, obcházením zákonů a na základě lží. Díky tomu vyměnily původní městské vodárny v pozici toho, kdo ovládá peněžní toky z vody a toho, kdo je oprávněn inkasovat ziskovou marži.Bavíme se o období posledních 20 let. Bavíme se o období posledních 20 let. Vše začalo od roku 1996 a do roku 2010 lumpárny kolem vody dělaly v řadě regionů ruku v ruce společně ODS, ČSSD a KDU.
Situace, kdy začaly převody monopolu nebo různé vazalské smlouvy o provozování a podobně, se začaly v České republice prosazovat od roku 1996.
Plzeň, Olomouc. Když si na tom vyzkoušeli, že to jde, pak nastal řízený greenmailingový nájezd na městské vodárny.
Když se podíváte na to, kdo v tu chvíli byl u moci, ať už u vlády, anebo ve vedení jednotlivých městech a krajů, tak zjistíte, že to byly velké koalice ODS, ČSSD. Úplně jedno, jestli u vlády byla ODS nebo ČSSD. V rukou to měli politici, kteří byli u moci v těch velkých městech, a ti byli z těchto dvou politických stran.
Pokud jim někdo chyběl k majoritě při hlasování, pak si přivzali někoho z KDU.
Soldán KDU, Janečka ČSSD a Úlehla ODS – ve Zlíně
nebo
Procházka KDU, Czmero ČSSD, Krajčovič ODS – v Olomouci.
Strany, které přišly po nich, po roce 2010, často protiprávní a pro občany a města nevýhodný stav přikryly a udržují v chodu.
Př. STAN a ANO ve Zlíně, ANO v Prostějově, v Praze nebo různé koalice v Kladně, Hradci a na severu Čech…
Je. Dívejte se, priorita zahraničního koncernu je jasná všude. Přirozeného monopolu jasná. Prostě dostat co nejvíc peněz od lidí na svoje účty do zahraničí. Je to zcela logické, dokud mu to ta legislativa a ten systém umožní, tak toho prostě využije. Je to přesně logické. A v okamžiku, kdy neschopnost nebo všeho schopnost politiků ubránit svoji pozici, zájmy samospráv a občanů, je postavena na tom, že oni dneska řeknou, ale my nemáme žádnou páku na to, abychom něco mohli změnit. Ta smlouva je prostě nastavená, ona je platná.
Nepodali žaloby, neviděli celý proces, nezajímají se o to, co bylo předkládáno, nekontrolují to, na základě čeho zastupitelé rozhodovali, jestli to nebyl podvod nebo manipulace nebo celé protiprávní a tudíž nezákonné.
A starosta řekne, my na to nemáme peníze. My na to nemáme lidi. Oni mají kupu právníků. A v podstatě to hodně připomíná kauzu Gorila na Slovensku. Objem peněz, které se od lidí vyberou, je konstantní. A ty peníze skončí buď v obnově infrastruktury, anebo nemalou část z toho pošleme do zahraničí. Koncerny jsme nezavázali ničím, že ty peníze musí reinvestovat.
Přesně tak. Když se podívám na to, kolik lidí bylo nebo je v pozicích, kdy sedí v koncernové vodárně a současně na městě a po vyvedení zisků z vody na koncern dostali se rychle dostali do poslanecké sněmovny nebo do evropského parlamentu, tak někdo ty kampaně platil.
Já si myslím, že tady odpověď, jak funguje systém já na bráchu, brácha na mě.
Když se podíváte, kolik politiků dneska nenominovaných za město sedí v dozorčích radách, v představenstvech těch soukromých koncernových společností, opět najdete odpověď, jakou formou jsou ti lidi placeni.
