Ústavní zákon by měl zajistit, aby rozhodování o vodě vždy vycházelo z potřeb občanů a aby péče o vodu byla v rukou veřejné správy. Prioritou je čistá voda za férovou cenu a možnost využívat pro rozvoj odvětví finance z podpory EU, což přináší lepší služby pro nás všechny.

Pokud je správa vody veřejnou službou, pak je každá zaplacená koruna investicí do lepší vodárenské sítě a čistší vody. Poplatky za vodu se vrací do systému a udržují kvalitu vody bez zbytečného zdražování. O cenách vody rozhodují města, nikoli ziskem motivované soukromé subjekty.

Pokud má stát jasnou strategii, pak správa vody nepodléhá politickým ani ekonomickým tlakům. Stát může systematicky financovat dlouhodobé projekty, chránit přírodu a zajišťovat stabilní dodávky vody pro všechny.

OSN rozhodla, že přístup k pitné vodě je základní lidské právo. To znamená, že voda nemá být primárně zdrojem zisku. Má být dostupná spravedlivě a sloužit potřebám občanů a ekosystému, ne korporacím.

Zásobování vodou je nutné řídit s ohledem na veřejný zájem a lidská práva, ne pro soukromý profit. Skutečnost, že se celá vodní infrastruktura i její provoz financují z veřejných peněz, logicky znamená, že lidé mají právo na férový přístup k vodě. Má být k dispozici všem a její cena má odrážet nutné náklady.