Tento 3. díl ukazuje příklady z Evropy, Afriky a Ameriky a vysvětluje, proč privatizace vody vede ke korupci, lobbingu a zdražování. Veolia a Suez bohatnou na vodě díky modelu, ve kterém zisky odcházejí mimo veřejnou službu. Voda nemá být zdrojem zisku korporací, ale veřejnou službou.
0:00 Úvod a případová studie Bruselu: Selhání systému Athos
2:45 Korupce a lobbing v pozadí privatizace
7:00 Vliv na akademickou půdu a vědu
9:15 Případová studie: Absurdita v údolí Hérault
11:40 Celosvětový trend remunicipalizace
14:00 Kritika Světového vodního fóra
17:20 Případová studie: Neúspěch privatizace v Nairobi
24:32 Občanský odpor a referendum v Uruguayi
25:46 Boj za veřejnou vodu v Evropě (Itálie, Německo)
27:14 Rekomunalizace Paříže a závěr
3. díl kritického dokumentu o pochybné privatizaci vodohospodářských služeb
O čem video je?
Třetí díl ukazuje, jak nadnárodní korporace vydělávají na správě vody v různých zemích a jaké důsledky má privatizace pro občany, veřejné finance i životní prostředí. Praktiky velkých nadnárodních korporací, jako jsou Veolia a Suez. Příklad čistírny odpadních vod v Bruselu, kde nová, drahá technologie „Athos“ od dceřiné společnosti Veolie selhala, což vedlo k ekologické katastrofě a dalším finančním nákladům pro veřejný sektor.
Co video dokládá?
Video ukazuje příklady korupce a lobbingu, tlak na akademickou sféru a případy, kdy se města a státy vracejí k veřejné správě vody. Ukazuje podobné problémy spojené s „privatizací“ vody. Netransparentnost a tajné smlouvy. Korupci, lobbing a propojení politiky s byznysem. Upřednostňování zisku před veřejnou službou, ekologickou bezpečností a udržitelným rozvojem. Zvyšování cen vody pro spotřebitele, které často pokrývají i neprůhledné náklady korporací.
Co z toho plyne?
Když je voda řízena podle zisku, roste cena pro lidi a oslabuje veřejná kontrola. Řešením je, aby zisky z vody zůstávaly ve vodárenství a sloužily infrastruktuře a občanům.