|
Cena vody (vodné + stočné) je v České republice regulovaná cena. Provozovatel do ní smí započítat jen ekonomicky oprávněné náklady, přiměřený zisk a daň. Drtivou většinu ceny tvoří náklady na provoz a infrastrukturu — ty zaplatí spotřebitel vždy, ať vodu provozuje město nebo koncern. Klíčová otázka proto nezní jen „kolik stojí kubík“, ale: kdo peníze z vody vybírá, kdo nad nimi drží kontrolu a zda se vracejí zpět do vodárenství, nebo odtékají jako zisk pryč ze systému. Jak varuje nezávislá analýza Transparency International: v českém vodárenství dochází k „privatizaci zisků a zestátnění nákladů“. |
Cena vody zdražuje zejména proto, že stárnoucí infrastruktura vyžaduje stále nákladnější obnovu — a tyto náklady platí v ceně vodného a stočného vždy spotřebitel. Kde zisk z vody odchází jako dividendy soukromého koncernu místo zpět do trubek, tlak na zdražování je vyšší. Analýza TIC 2009 potvrzuje: zprivatizované vodárny zdražují více než ty pod kontrolou obcí.
Co v článku najdete
- Proč je cena vody víc než jen číslo na faktuře
- Z čeho se skládá cena vody — struktura a čísla
- Srovnání cen a vývoj v čase
- Kdo a jak cenu schvaluje — regulační proces
- Nájemné: náklad lidí, ne výhoda od koncernu
- Příklad z praxe: ČOV Napajedla — jak nájemné kleslo o 99,9 %
- Kdo nese zákonnou odpovědnost za obnovu infrastruktury
- Co se koncern pokusil naúčtovat — a soud to zakázal
- „Přiměřený zisk“, který nikdo přesně nedefinoval
- Kam odchází zisk: město vs. koncern
- Co to znamená pro občany
- Co vede k nápravě
- Časté otázky o ceně vody
Proč je cena vody víc než jen číslo na faktuře
Voda je přirozený monopol. V dané lokalitě vede zpravidla jen jedna síť a spravuje ji jedna společnost. Odběratel si — na rozdíl od energií — nemůže vybrat dodavatele. Musí platit tomu, kdo v jeho regionu vodu provozuje, za cenu, kterou tento provozovatel vypočítá.
Právě proto je cena vody státem regulovaná. A právě proto je důležité rozumět tomu, z čeho se skládá a komu vybrané peníze plynou. V některých regionech z ceny vody odcházejí stamiliony korun ročně jako zisk soukromých provozovatelů, místo aby zůstaly ve vodárenství a sloužily lidem.
Z čeho se skládá cena vody — struktura a čísla
Cena vody není „cena vody z přírody“ — ta je zdarma. Platíme službu: výrobu a dopravu pitné vody, odvedení a vyčištění odpadní vody a údržbu celé sítě.
Graf 1: Struktura ceny vodného a stočného, Praha 2026 (PVK / Veolia). Zdroj: pvk.cz, ceník 2026.
Tabulka ukazuje strukturu ceny vodného a stočného v Praze za rok 2026 (provozovatel PVK / Veolia). Celková cena je 157,21 Kč/m³ vč. DPH. Podíly jsou zaokrouhleny. Zdroj: ceník PVK 2026, struktura potvrzena MZe (VaK ČR 2024) a SOVAK.
Na mobilu posuňte tabulku do strany.
| Položka | Kč/m³ | Podíl |
|---|---|---|
| Nájemné vlastníkům infrastruktury | 52,71 | 33,5 % |
| Opravy a údržba infrastruktury | 25,38 | 16,1 % |
| Převzatá voda | 16,07 | 10,2 % |
| DPH (12 %) | 16,84 | 10,7 % |
| Služby | 10,33 | 6,6 % |
| Materiál, chemikálie, energie | 8,92 | 5,7 % |
| Ostatní daně a poplatky | 8,26 | 5,3 % |
| Mzdy | 7,33 | 4,7 % |
| Ostatní provozní náklady | 6,69 | 4,3 % |
| Zisk provozovatele | 4,68 | jen 3,0 % |
Srovnání cen vody v ČR a vývoj v čase
Vývoj průměrné ceny vodného a stočného v ČR 2015–2024. Nárůst o více než 62 %. Zdroj: SOVAK ČR.
Kdo a jak určuje cenu vody — regulační proces
Cena vody je věcně usměrňována státem podle zákona č. 526/1990 Sb. a cenového výměru Ministerstva financí. Přesto má výsledná cena v různých regionech zcela odlišnou výši. Proč?
Energie, mzdy, opravy, nájemné, odpisy a zisk — do ceny smí zahrnout jen ekonomicky oprávněné náklady dle cenového výměru MF.
Kalkulaci předloží vlastníkovi sítě — zpravidla městu nebo svazku obcí. Vlastník ji může zamítnout nebo vrátit k úpravě.
Odběratel ji nemůže odmítnout — voda je monopol. Cena musí respektovat cenový výměr MF pro roky 2022–2026.
Může ověřit, zda jsou v ceně jen oprávněné náklady. Pokud ne, udělí pokutu — viz případ Královéhradecké provozní / Veolia.
Odvolací finanční ředitelství → krajský správní soud → Nejvyšší správní soud.
Nájemné: náklad lidí, ne výhoda od koncernu
Největší položka ceny je nájemné za infrastrukturu (v pražském příkladu přes 33 % ceny). U provozního modelu platí koncern toto nájemné vlastníkovi sítě — bývá to prezentováno jako přínos: „koncern přece platí za infrastrukturu.“
Skutečnost je jiná. Nájemné je uznaným ekonomicky oprávněným nákladem a jakmile je do ceny vody uznáno, platí ho lidé ve vodném a stočném. Koncern peníze od občanů vybere a pošle dál vlastníkovi. Navíc — jak dokládá analýza Transparency International ČR (2009):
Nájmy, které města za infrastrukturu od soukromých provozovatelů vodáren dostávají, často nedosahují ani výše odpisů. Města ani stát si tak do budoucna nevytvářejí zdroje pro budoucí obnovu a rozvoj infrastruktury.Transparency International ČR, Privatizace vodárenství v České republice: kam odtékají zisky?, Praha 2009, kap. 5
To není abstraktní tvrzení. Dokládají to konkrétní smlouvy.
Příklad z praxe: ČOV Napajedla — nájemné kleslo o 99,9 %
V roce 1999 uzavřelo město Napajedla smlouvu o nájmu čistírny odpadních vod (ČOV) se společností Vodovody a kanalizace Zlín, a. s. — veřejnou vodárnou vlastněnou obcemi. V roce 2004 bylo provozování vodovodů z VaK Zlín převedeno na Zlínskou vodárenskou, a. s. — společnost ze skupiny Veolia. Na konci roku 2004 byla uzavřena nová smlouva o nájmu ČOV, tentokrát s Veoliovou firmou.
Doloženo smlouvami — veřejné dokumenty
Smlouva o nájmu ČOV Napajedla 1999 vs. 2005: srovnání podmínek
Na mobilu posuňte tabulku do strany.
| Parametr | Smlouva 1999 — VaK Zlín | Smlouva 2005 — Zlínská vodárenská (Veolia) |
|---|---|---|
| Pronajímatel | Město Napajedla starosta Tomáš Pícha | Město Napajedla starosta MVDr. Antonín Černocký |
| Nájemce | VaK Zlín a.s. ředitel Ing. Martin Bernard | Zlínská vodárenská a.s. (Veolia) gen. ředitel Ing. Martin Bernard |
| Roční nájemné | 5 500 000 Kč | 5 000 Kč |
| Základ pro výpočet nájmu | Odpisy z pořizovací ceny ČOV | Dohoda stran |
| Limit oprav hrazených nájemcem | Běžná údržba | Max. 10 000 Kč/rok |
| Propad nájemného | −5 495 000 Kč ročně · propad o 99,91 % | |
Kdo podepsal obě smlouvy: Ing. Martin Bernard figuruje na obou dokumentech — v roce 1999 jako ředitel VaK Zlín (veřejná vodárna, nájemce platí 5,5 mil. Kč), v roce 2005 jako generální ředitel Zlínské vodárenské / Veolia (nájemce platí 5 000 Kč). Táž osoba přešla z veřejné vodárny do Veolie a jako ředitel Veolie podepsala smlouvu, podle níž Veolia platí městu Napajedla za provoz ČOV o 99,91 % méně.
Co se stalo s cenou vody pro lidi: Náklady Veolie na ČOV Napajedla klesly o 5 495 000 Kč ročně. Cena vody pro občany Napajedel neklesla — naopak každý rok rostla.
Na mobilu posuňte tabulku do strany.
| Rok | Cena vody Kč/m³ | Meziroční růst | Nájemné za ČOV |
|---|---|---|---|
| 2003 | 37,30 | — | 5 500 000 Kč (VaK Zlín) |
| 2004 | 39,50 | +5,9 % | přechod na Veolii |
| 2005 | 42,08 | +6,5 % | 5 000 Kč (Veolia) |
Nevhodným nastavením smluvních podmínek mezi vlastníkem infrastruktury a provozovatelem dochází k privatizaci zisků a zestátnění nákladů.Transparency International ČR, Privatizace vodárenství v České republice: kam odtékají zisky?, Praha 2009, kap. 5
Kdo nese zákonnou odpovědnost za obnovu infrastruktury
Mýtus „koncern přináší peníze na obnovu infrastruktury“ vyvrací zákon samotný.
Povinnost zajistit plynulé a bezpečné provozování a vytvářet rezervu na obnovu sítí ukládá zákon vlastníkovi, nikoli provozovateli. MZe vyžaduje od vlastníka plán financování obnovy nejméně na 10 let.
Koncern tedy není dobrodinec, který „investuje svoje“. Investice platí lidé v ceně vody a zákonnou povinnost obnovy nese vlastník. Sám generální ředitel Veolie Antoine Frérot veřejně uvedl, že úlohou provozovatele je infrastrukturu spravovat, nikoli financovat.
Co se koncern pokusil naúčtovat — a soud to zakázal
Že soukromý provozovatel má po ovládnutí monopolu motivaci zahrnout do ceny vody i náklady, které tam nepatří, není pouhá domněnka. Dokládá to pravomocný rozsudek NSS.
Společnost Královéhradecká provozní, a. s. (ze skupiny Veolia) zahrnula do kalkulace cen vodného a stočného za roky 2011–2012 náklady na reklamu, propagaci a podporu ochranné známky VEOLIA. Specializovaný finanční úřad tyto náklady odmítl jako ekonomicky neoprávněné a uložil pokutu 900 000 Kč.
Tabulka zachycuje výši nákladů na reklamu, propagaci a podporu ochranné známky Veolia, které Královéhradecká provozní, a. s. zahrnula do regulované ceny vodného a stočného za roky 2011–2012. Tyto náklady byly SFÚ, KS Hradec Králové i NSS označeny za ekonomicky neoprávněné. Zdroj: rozhodnutí SFÚ č. j. 40772/15/4127-20735-607803, potvrzené NSS.
Na mobilu posuňte tabulku do strany.
| Rok | Voda pitná | Voda odvedená / stočné | Celkem v ceně vody |
|---|---|---|---|
| 2011 | 2 671 647 Kč | 3 171 556 Kč | 5 843 203 Kč |
| 2012 | 3 051 430 Kč | 3 457 177 Kč | 6 508 607 Kč |
| Celkem | 5 723 077 Kč | 6 628 733 Kč | 12 351 810 Kč |
NSS kasační stížnost zamítl a výslovně potvrdil: voda je monopol — odběratel si dodavatele nevybírá. Náklady na budování značky a získávání nových zákazníků do regulované ceny nepatří.
Stát inkasoval pokutu 900 tis. Kč. Rozsudek neobsahuje výrok o povinnosti vrátit peníze lidem — zbývajících přibližně 11,5 mil. Kč zůstalo provozovateli. Jde o jeden odhalený případ za jedno období v jednom regionu.
„Přiměřený zisk“, který nikdo přesně nedefinoval
Zákon i cenový výměr říkají, že do ceny smí jít „přiměřený zisk“ — ale nikde není definováno, co přesně to je. Chybí číslo, strop, jasná hranice.
Analýza Transparency International navíc upozorňuje na strukturální problém: provozní společnosti jsou motivovány spíše k vyšším výdajům než k úsporám, protože zisk se kalkuluje jako přirážka k nákladům. Čím vyšší náklady, tím vyšší povolený zisk. Tato motivace je přesně opačná než v normálním konkurenčním tržním prostředí.
Městská vodárna drží zisk nízký a vrací ho do infrastruktury. Koncern má zájem zisk maximalizovat pro vlastníky. Přitom skutečné peníze odcházejí ze systému nejčastěji velkými bloky, které vypadají jako náklady — nájemné a obnova. A ty investice zaplatili lidé.
Kam odchází zisk z vody: město vs. koncern
Graf 2: Kam odchází zisk z vody — srovnání městské vodárny a provozního modelu.
Vodárny pod kontrolou měst — zisk se vrací do trubek
VaK Náchod 2024: z čistého zisku 17,4 mil. Kč šlo 14,5 mil. Kč (83,3 %) do investičního fondu na obnovu infrastruktury, 2,1 mil. Kč do sociálního fondu a fondu odměn (12,1 %) a pouze 816 tis. Kč na dividendy akcionářům — tedy obcím a městům (4,6 %). Součet: 14,5 + 2,1 + 0,8 = 17,4 mil. Kč. Zdroj: výroční zpráva VaK Náchod, Náchodský deník 22. 4. 2025. Vodárna Plzeň: odkoupena od Veolie v roce 2016, zisk 2024: 110,2 mil. Kč.
Provozní / koncernový model — zisk odchází vlastníkům
ČEVAK: výplaty 110/109/113 mil. Kč ročně (2020–2022). SmVaK: zisk 436 mil. Kč (2022), výplaty 294 a 283 mil. Kč. OVAK: dividendy ~80 mil. Kč/rok.
Analýza Transparency International ČR (2009) vyčíslila, kolik peněz zprivatizované vodárny odvedly ze systému: minimálně 7,5 miliardy Kč u největších případů (PVK, SmVaK, VaK Zlín), u dalších odhadem nejméně 1,5 mld. Kč. Celkem tedy vodárenství přišlo o cca 9 miliard korun, které mohly být použity na obnovu infrastruktury — a které by snížily tlak na zdražování ceny vody. TIC zároveň potvrzuje:
Zprivatizované vodárny vykazují výrazně vyšší růst cen vodného a stočného oproti vodárnám, jež zůstaly ve vlastnictví obcí.Transparency International ČR, Privatizace vodárenství v České republice: kam odtékají zisky?, Praha 2009, kap. 5
Co to znamená pro občany
Lidé v ceně vody zaplatí úplně všechno: provoz, opravy, mzdy, energie, daně — i drahé investice do infrastruktury, bez nichž nelze vodu vůbec prodávat.
Z toho plyne prostá logika: kdo všechno zaplatí, tomu má věc přinášet prospěch. Když občané přes cenu vody financují obnovu trubek a čistíren, pak vzniká důvodná otázka: proč by profit z infrastruktury, kterou zaplatili lidé, měl náležet soukromému koncernu — a ne městu a jeho občanům?
Tento vzorec popisuje i mezinárodní výzkum (zpráva Troubled Waters, PSIRU / Corporate Accountability): soukromí provozovatelé do infrastruktury sami výrazně neinvestují, účtují vyšší ceny a zisk odčerpávají přes dividendy. Proto se Paříž, Berlín, Grenoble a desítky dalších měst rozhodly vrátit vodu zpět pod veřejnou kontrolu.
Co vede k nápravě
Systémové řešení: nastavit pravidla tak, aby zisk i kontrola nad penězi z vody zůstaly u veřejných vlastníků a vracely se do obnovy infrastruktury. Transparency International ČR (2009) navrhovala mimo jiné zavedení nezávislého regulátora vodárenství — návrh, který vláda dosud nepřijala.
Role nadace: Nadační fond PRAVDA O VODĚ dlouhodobě zveřejňuje ceny vody, kalkulace a dění ve vodárenství, dokládá je rozsudky a dokumenty.
Role občana: Zjistěte, kolik stojí voda u vás a kdo ji provozuje. Podepište petici. Ptejte se zastupitelů, komu plynou peníze z vaší vody.
Související témata
Časté otázky o ceně vody
Odpovědi na nejčastější dotazy o tom, proč voda zdražuje, kdo ji reguluje a kam tečou peníze z vodného a stočného.
1) Kdo určuje cenu vody v ČR?
Cenu navrhuje provozovatel, schvaluje vlastník infrastruktury (město nebo svazek obcí) a stát ji věcně usměrňuje — ale nestanoví konkrétní strop.
Provozovatel sestaví kalkulaci a předloží ji vlastníkovi. Výsledná cena musí respektovat cenový výměr MF pro roky 2022–2026. Kontrolu provádí Specializovaný finanční úřad. Odvolat se lze až k Nejvyššímu správnímu soudu.
Další informace: Jak regulace ceny vody funguje — krok za krokem
2) Proč voda každý rok zdražuje?
Hlavně proto, že stárnoucí infrastruktura vyžaduje stále nákladnější obnovu — a tyto náklady platí spotřebitel vždy.
Průměrná cena vodného a stočného v ČR vzrostla od roku 2015 do roku 2024 o více než 62 %. Kde navíc provozovatel odvádí velký zisk mimo systém jako dividendy, chybí peníze na obnovu a tlak na zdražování je vyšší. Analýza TIC (2009) potvrdila, že zprivatizované vodárny zdražují více než ty pod kontrolou obcí.
Další informace: Srovnání cen vody v českých městech
3) Platí obnovu infrastruktury koncern, nebo lidé?
Ekonomicky ji platí lidé v ceně vody. Zákonnou povinnost vytvářet rezervu na obnovu má ze zákona vlastník sítě, nikoli provozovatel.
Zákon č. 274/2001 Sb. ukládá povinnost obnovy vlastníkovi — typicky městu nebo svazku obcí. Sám generální ředitel Veolie Antoine Frérot veřejně uvedl, že úlohou provozovatele je infrastrukturu spravovat, nikoli financovat.
Další informace: Kdo nese zákonnou odpovědnost za obnovu infrastruktury
4) Co je „přiměřený zisk“ a kolik to je?
Zákon povoluje do ceny zahrnout přiměřený zisk — ale nikde není definována jeho konkrétní výše ani strop.
Tato mezera je klíčová. Navíc analýza TIC upozorňuje: zisk se kalkuluje jako přirážka k nákladům — čím vyšší náklady, tím vyšší povolený zisk. Motivace provozovatele je tedy opačná než v normálním konkurenčním prostředí.
Další informace: „Přiměřený zisk“, který nikdo přesně nedefinoval
5) Proč se cena vody tak liší mezi městy?
Kvůli stáří sítě, hustotě osídlení, ztrátám vody v potrubí — a klíčově: zda vodu spravuje veřejná vodárna nebo soukromý provozovatel.
Velké rozdíly jsou i mezi regiony podobné velikosti — záleží na tom, zda zisk z vody zůstává v systému (veřejná vodárna) nebo odchází vlastníkům (koncern).
Další informace: Cena vody ve vašem městě
6) Co je remunicipalizace vody a kde proběhla?
Návrat správy vody zpět pod veřejnou kontrolu — odkoupení vodárny od soukromého provozovatele nebo ukončení provozní smlouvy.
Nejznámější případy: Paříž (2010 — cena vody po návratu klesla o 8 %), Berlín (2013 — odkup Veolie a RWE zpět městem), Plzeň (2016 — první velký případ v ČR, odkup od Veolie).
Další informace: Remunicipalizace vody v Evropě
7) Může soud nařídit vrácení neoprávněně vybraných peněz za vodu?
Správní soudy rozhodují o pokutách za porušení cenových předpisů — ale automaticky nenařizují vrácení přeplatků spotřebitelům.
Případ Královéhradecké provozní (Veolia): NSS potvrdil pokutu 900 tis. Kč za neoprávněné náklady 12,4 mil. Kč — ale bez výroku o povinnosti vrátit peníze lidem. Tato mezera v právu je jedním z důvodů, proč nadace požaduje systémové změny v regulaci vodárenství.
Důkazy: NSS sp. zn. 1 As 432/2017 — detaily a tabulka částek
Použité zdroje: zákon č. 274/2001 Sb.; cenový výměr MF č. 01/2022; rozsudek NSS sp. zn. 1 As 432/2017; smlouvy o nájmu ČOV Napajedla (1999, 2005); ceník PVK 2026; SOVAK ČR výroční zprávy; analýza Transparency International ČR (2009); analýza Grant Thornton (2022); výroční zprávy VaK Náchod, Vodárna Plzeň, ČEVAK, SmVaK, OVAK.
Zdroje
- Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích
- Cenový výměr MF č. 01/2022 pro roky 2022–2026 — Ministerstvo financí ČR
- Kontrolní list správy vodovodů a kanalizací — Ministerstvo zemědělství ČR
- Rozsudek NSS sp. zn. 1 As 432/2017 (Královéhradecká provozní / Veolia)
- Smlouva o nájmu ČOV Napajedla, 1999 — VaK Zlín a.s. (ředitel Ing. Martin Bernard)
- Smlouva o nájmu a provozování kanalizace a ČOV Napajedla, 2005 — Zlínská vodárenská a.s. (Veolia, gen. ředitel Ing. Martin Bernard); schválena zastupitelstvem Napajedla 6. 12. 2004, usn. č. 153/12/2004
- Cena vodného a stočného PVK 2026
- SOVAK ČR — výroční zprávy 2015–2024 (průměrné ceny vodného a stočného)
- Transparency International ČR: Privatizace vodárenství v České republice: kam odtékají zisky?, Praha 2009 (ISBN 978-80-87123-08-9)
- Grant Thornton: Zpráva o trhu vodárenských společností, 2022
- Výroční zprávy VaK Náchod 2024, Vodárna Plzeň 2024, ČEVAK 2023/2024, SmVaK 2022, OVAK 2024
Vykázaný „zisk provozovatele“ bývá nízký — pouhá 3 % ceny. Skutečné peníze a kontrola nad nimi se ale přesouvají velkými bloky, které vypadají jako náklady — především nájemným (33,5 %) a náklady na obnovu infrastruktury.
Tyto náklady platí v ceně vody vždy spotřebitel — ať vodu provozuje město nebo koncern. Klíčová otázka tedy nezní jen „kolik stojí kubík“, ale „komu ty peníze plynou a zůstávají pod veřejnou kontrolou?“