I v České republice se náprava sice pomalu, ale postupně daří — podobně jako v zahraničí. Plzeň převzala správu vodárny v roce 2016, Šumperk v roce 2021. Příklady ze zahraničí — Paříž (2010), Berlín (2013), Lyon a Bordeaux (2023) — jsou důkazem, že to jde. A Česká republika je postupně následuje. Výsledky, podmínky i rizika jsou popsány níže.
Co přesně znamená, že město „vrátí správu vody do vodáren v rukou měst“?
Návrat správy vodárny pod vlastní veřejný podnik znamená, že město ukončí provotní smlouvu se soukromým provozovatelem a svěří provoz vlastní vodárenské infrastruktury zpět do rukou vlastního podniku. Voda jako taková nebyla nikdy koncerny koupena ani prodána. Až na malé výjímky nebyla koncenrům prodána ani vodárenská infrastruktura. Koncernům bylo „pouze“ smluvně svěřeno právo vodárenskou infrastrukturu provozovat, spravovat a inkasovat vodné. Správu vody vždy vykonávají vodárenští odborníci. Klíčový rozdíl mezi vodárnou v rukou měst a vodárnou v rukou koncernů, spočívá v tom, jaké zadání vodárenští odbornící ve vodárnách dostávají od vlastníků: je cílem správy vody zájem občanů a měst, nebo zájem vlastníků zahraničních korporací.
Kolik měst již převzalo správu vody zpět a s jakým výsledkem?
Výzkumná jednotka PSIRU (Public Services International Research Unit) při University of Greenwich zdokumentovala do dubna 2014 celkem 112 případů. Zpráva TNI a PSIRU z ledna 2015 evidovala již 180 případů ve 35 zemích. Do března 2015 databáze přesáhla 235 případů ve 37 zemích, zasahujících přes 100 milionů lidí.
Jinak řečeno: to, co se Paříži podařilo v roce 2010, udělalo do roku 2015 dalších 234 měst. Nejde o výjimku. Jde o zdokumentovaný trend.
- 58 případů v USA v letech 2003 až 2015
- 94 případů ve Francii – paradoxně domovské zemi Veolie a Suez
- 83 dalších případů v rozvinutých zemích mimo USA (Německo, Španělsko, Belgie, Itálie, Kanada, Maďarsko, Malajsie)
- 51 případů v rozvíjejících se zemích (Argentina, Bolívie, Ghana, Mosambik a další)
Trend se zrychloval: počet případů se zdvojnásobil v období 2010 až 2015. Akademická studie z roku 2024 (Local Government Studies, UCL) evidovala v Evropě celkem 981 případů navrácení správy veřejných služeb — voda a energetika tvoří 53 %.
Přehled klíčových případů: kdy město skutečně vrátilo správu vodárny pod veřejný podnik – a kdy šlo jen o přemalování jmenovky.
| Město / region | Rok | Cena odkupu | Klíčová informace / výsledek | Skutečný nebo falešný návrat? |
|---|---|---|---|---|
| 🌍 ZAHRANIČÍ | ||||
| Paříž, Francie | 2010 | 25letá smlouva nebyla obnovena – žádný odkup | Auditoři zjistili ceny o 25–30 % vyšší než nutné. Po převzetí: úspora 35 mil. eur v prvním roce, ceny vodného −8 %, sociální tarif. Eau de Paris získal v roce 2017 cenu OSN za veřejnou službu. | ✅ Skutečný |
| Berlín, Německo | 2013 | Kontrakt ukončen po referendu (2011) | Smlouva s Veolií a RWE (1999) garantovala 8% výnos. Do roku 2011 ceny vzrostly o třetinu nad inflaci. Berlínský antimonopolní úřad nařídil snížení cen o 19 %. Smlouva byla tajná – zveřejněna až po lidovém referendu. | ✅ Skutečný |
| Grenoble, Francie | 2001 | Smlouva ukončena, žádný odkup | Starosta odsouzen za korupci při udělení 25leté koncese Suez. Průkopnický případ, který inspiroval Paříž. Soudem zjištěné náklady pro komunitu přesáhly 1 miliardu franků (~200 mil. USD). | ✅ Skutečný |
| Lyon, Francie | 2023 | Smlouva s Veolií (92 mil. eur/rok) nebyla obnovena | Nový podnik Eau Publique du Grand Lyon: 1,3 mil. uživatelů, 90 mil. m³/rok. Zavedena sociální tarifikace (první kubíky zdarma pro nejchudší). Shromáždění uživatelů s hlasovacím právem v radě podniku. | ✅ Skutečný |
| Bordeaux, Francie | 2023 | 30letá koncese neobnovena, žádný odkup | L’Eau Bordeaux Métropole: 800 000 uživatelů, 50 mil. m³/rok. Poprvé od roku 1953 – po 70 letech – správa zpět v rukou veřejného podniku. | ✅ Skutečný |
| Indianapolis, USA | 2009 | Výstupní poplatek 29 mil. USD | Město ukončilo smlouvu s Veolií. Příklad smluvní pasti: i při odchodu musí město platit odškodné za „ušlý zisk“. Zdroj: Indiana Utility Regulatory Commission, Cause No. 43645 (2009). | ✅ Skutečný (s vysokým výstupním poplatkem) |
| Velká Británie – Thames Water | 2025 (probíhá) | Záchranný úvěr 3 mld. liber z veřejných zdrojů (únor 2025) | Dluh firmy přes 16,8 mld. liber. Od privatizace (1989) akcionáři inkasovali 85,2 mld. liber dividend. Vláda zvažuje znárodnění (odhadovaná cena 90–99 mld. liber). Soukromý zisk, veřejné riziko. Zdroj: Atlas Institute 2025. | ⚠️ Záchrana z krize (formální převzetí zatím nenastalo) |
| 🇨🇿 ČESKÁ REPUBLIKA | ||||
| Šumperk (VHZ / ŠPVS) | 2021 | 123 mil. Kč (čistá cena 94 mil. Kč) | VHZ odkoupila ŠPVS od Suez. Suez zpočátku odmítal prodat – přehodnotil postoj až po vyhlášení konkurenčního výběrového řízení. Výsledek: ceny vodného −1,50 Kč/m³ v 1. roce, provozní náklady sníženy o 24 mil. Kč. Dividenda VHZ v 1. roce: 19 mil. Kč. Ředitel Budiš: „Veškeré prostředky od plátců vodného končí pouze v soustavě vodovodů a kanalizací, nikam jinam.“ Zdroj: Šumperský deník, prosinec 2021. | ✅ Skutečný |
| Plzeň (Vodárna Plzeň) | 2016 | 700,5 mil. Kč (základní kapitál firmy: 5 mil. Kč) | Správa se vrátila pod město – ale za podmínek nastavených Veolií. Veolia souhlasila s úpravami smlouvy dle pravidel EU pouze pod podmínkou odkupu svých akcií do konce 2015 (zdroj: plzen.eu, říjen 2015). Analýza NFPOV: kdyby politici smlouvu neprodlužovali (prodloužena v 2006 až do 2027), odkup za tuto cenu by nebyl nutný. Celkové náklady pro občany (zisky + odkup): přes 1,6 mld. Kč. Zdroj: NFPOV analýza 2016. | ⚠️ Návrat ano, za podmínek Veolie a zbytečně neskutečně draze |
| Sever Čech – SčVaK (Ústecký a Liberecký kraj) | 2019 | ~1,9 mld. Kč (bez smlouvy v 2020: hodnota ~300–400 mil. Kč) | Prezentováno jako odchod Veolie – ve skutečnosti vznikla třetí firma Severočeská servisní a.s. (stejná adresa, Veolia 25 % + management). Zastupitelé museli podepsat NDA – cenu nesměli sdělit ani vlastním zastupitelům. Primátorka Ústí Nechybová: „Působí to na mě, že se opět připravuje něco nekalého.“ Veolia navíc v roce 2016 ze SčVaK vyplatila ~1,5 mld. Kč před prodejem. Celkové inkaso Veolie z transakce: ~2,6 mld. Kč. Zdroj: Ekonomický deník, červen 2017 | NFPOV analýza 2018. | ❌ Pouze mediální divadlo – Veolia zůstala v zákulisí |
Paříž: symbolický obrat v srdci vodárenských koncernů
Žádný případ neilustruje trend lépe než Paříž. Dvě 25leté nájemní smlouvy na správu pařížské vodárenské infrastruktury byly v roce 1984 svěřeny Veolii a Suez. Přesto jim Paříž v roce 2010 správu neprodloužila.
Důvod: opakované audity odhalily nedostatek finanční transparentnosti. Auditoři zjistili, že ceny účtované soukromými provozovateli byly o 25 až 30 % vyšší, než měly být.
Po převzetí správy veřejným vodárenským podnikem Eau de Paris:
- V prvním roce provozu Eau de Paris dosáhl úspory 35 milionů eur
- Ceny vodného byly sníženy o 8 % – v kontrastu s nárůstem o 260 % za předchozích 25 let soukromého provozu
- Podnik zavedl příspěvky nízkopříjmovým domácnostem a zastavil odpojování vody v sociálních bytech
„Kdykoli jsem navštívil potenciálního zákazníka kdekoliv na světě, vždy se mě zeptali, proč by s námi dělali byznys, když ani francouzské hlavní město nemá důvěru ve francouzské vodárenské firmy.“
Antoine Frérot, generální ředitel Veolie, Reuters, červenec 2014
Berlín: tajná smlouva, referendum, návrat k veřejnému podniku
Berlín vodu od Veolie „nevyvlastnil“, ale postupně ji dostal zpět kombinací veřejného tlaku, referenda, zveřejnění smluv, kartelního tlaku na ceny a následného odkupu podílů RWE a Veolie.
V roce 1999 svěřilo Berlín správu svého vodovodu soukromému konsorciu zahrnujícímu Veolii a RWE. Smlouva garantovala soukromým provozovatelům 8% výnos z vlastního kapitálu. Do roku 2011 vzrostly ceny o více než třetinu nad inflaci.
Zlom: občané si vynutili zveřejnění smluv
Klíčový byl občanský tlak iniciativy Berliner Wassertisch. Referendum se netýkalo jen obecného protestu, ale konkrétního požadavku: zveřejnit všechny smlouvy, dodatky, rozhodnutí a vedlejší dohody k privatizaci vody. Text hlasování obsahoval i požadavek, že nezveřejněné smlouvy mají být neúčinné.
Referendum bylo úspěšné: podle oficiálního webu Berlína hlasovalo 98,2 % účastníků pro a současně bylo splněno kvorum 27 % všech oprávněných voličů. Berlín oficiálně uvádí, že návrh zákona o zveřejnění smluv byl referendem přijat.
Tlak na ceny: zásah kartelního úřadu
Po zveřejnění smluv a rostoucí veřejné kritice zasáhl také německý kartelní úřad. V roce 2012 nařídil Berliner Wasserbetriebe snížení ceny pitné vody kvůli zneužitelně vysokým cenám; TNI uvádí snížení o 18 % a závěr, že ceny byly výrazně vyšší než u srovnatelných veřejných podniků.
To je důležité: Berlín nevyhrál jen politickou debatou. Vznikla kombinace veřejný tlak + zveřejněné smlouvy + cenová/kartelní argumentace.
Odkup od RWE a poté od Veolie
| Rok | Co Berlín udělal | Výsledek |
|---|---|---|
| 2012 | Odkoupil podíl RWE | Berlín zvýšil podíl z 50,1 % na 75,05 % |
| 2013 | Odkoupil podíl Veolie | Berliner Wasserbetriebe se vrátily plně do veřejného vlastnictví |
Více informací zde: Berlín: Voda se vrátila do rukou města, Francouzi museli odejít
Lyon a Bordeaux 2023: jak to vypadá, když to myslíte vážně
Francie, v níž v roce 2000 spravovaly soukromé firmy 80 % vodovodů, se postupně vrací k veřejným vodárenským podnikům. K Paříži a Grenoblu se 1. ledna 2023 přidaly Lyon a Bordeaux.
Lyon (1,3 mil. uživatelů): nový podnik Eau Publique du Grand Lyon, předchozí smlouva s Veolií měla hodnotu 92 mil. eur ročně. Zavedena sociální tarifikace a shromáždění uživatelů s hlasovacím právem.
Bordeaux (800 000 uživatelů): poprvé od roku 1953 — po 70 letech — je správa vodovodu zpět v rukou veřejného podniku.
Thames Water: co se stane, když soukromý provoz vodárny zkolabuje
Právní opatrnost: Případ Thames Water se odehrál v britském právním prostředí, které se výrazně liší od českého. Text popisuje obsah veřejně dostupných zpráv – nejde o právní srovnání s podmínkami v ČR.
Thames Water spravuje vodu pro 16 milionů lidí v Londýně. V letech 2024–2025 se dostala do existenční krize: dluh přes 16,8 mld. liber, záchranný úvěr 3 mld. liber z veřejných prostředků (únor 2025). Od privatizace v roce 1989 akcionáři inkasovali 85,2 mld. liber dividend. Soukromý prospěch, veřejné riziko.
Proč je veřejná vodárna levnější než soukromá?
1. Veřejný podnik není méně odborný. Studie opakovaně ukazují, že veřejní provozovatelé dosahují srovnatelné nebo lepší efektivity než soukromé firmy – bez povinnosti generovat zisk pro akcionáře.
2. Bez výplaty dividend jsou nižší ceny nebo vyšší investice. Každá koruna, která nejde jako dividenda soukromým vlastníkům, může zůstat v systému jako investice do obnovy sítě nebo jako nižší cena vodného.
3. Veřejný podnik může sdílet znalosti bez poplatků. Soukromá firma chrání provozní data jako obchodní tajemství. Veřejné vodárenské podniky mohou spolupracovat a sdílet osvědčené postupy.
4. Veřejná kontrola funguje jen u veřejného podniku. Zákon o svobodném přístupu k informacím, zastupitelský dohled a občanská kontrola – to vše je vymahatelné vůči veřejnému podniku. Soukromá firma se za obchodním tajemstvím ukryje.
Proč se koncerny nerady vzdávají monopolu vody?
Odpověď je logická. Protože smyslem jejich existence jsou peníze. Ony milují jen peníze a strategický monopol je v jejich rukou nekonečný zdroj peněz a moci.
K tomu, aby se k vodě dostaly a udrželi se u ní používají:
Lobování: V USA vodárenské konzorcium NAWC systematicky lobuje za legislativu usnadňující soukromé provozování. Veolia i Suez pravidelně vystupují na konferencích starostů mimo dosah veřejné kontroly.
Korupci: Ve Francii vedl nedostatek transparentnosti k prokazatelné korupci. Soud v roce 1995 odsoudil bývalého starostu Grenoblu a vedoucího pracovníka Suez za korupci při udělení 25leté smlouvy. V Miláně byl v roce 2001 odsouzen manažer Veolie za úplatkářství.
Předplatné platby jako skrytá zátěž: Firmy nabízejí městům velkou jednorázovou platbu předem výměnou za dlouhodobou smlouvu. Celou částku pak firma zpětně vybere od spotřebitelů prostřednictvím vyšších cen vodného. Ve Francii jsou tyto platby od roku 1993 zákonem zakázány jako forma korupce.
Ukončovací poplatky jako zastrašovací páka: Pokud město chce nevyhovující smlouvu ukončit, musí zaplatit firmě odškodné za ušlý zisk. Indianapolis zaplatilo při ukončení smlouvy s Veolií 29 milionů dolarů.
Výše uvedené modely ukazují toto:
- Základ jsou informace, zveřejnění smluv, znalost slibů a reality. Bez toho lidé neví to zásadní, neznají sliby, dělení zisků, dělení investic, cenové mechanismy ani skutečné závazky města, koncernu.
- Občanský tlak mění politiku. Referendum donutilo politiky řešit to, co roky nechtěli otevřít. Petice mají podobný efekt.
- Návrat vody do veřejných rukou většinou není „zadarmo“. Pokud nejsou smlouvy prohlášeny za neplatné nebo ukončené soudně, město často musí podíly nebo práva odkoupit. V případě pronájmu je situace pro občany příznivější. Smlouvy končí a někdo podepsal za podmínek, u kterých lze ověřit, zda jsou dodržovány.
- Samotný odkup nestačí. Po návratu musí následovat změna řízení: transparentní kalkulace cen, kontrola investic, zákaz vysávání zisků a jasná veřejná odpovědnost.
- Berlín, Paříž, Bordeaux jsou silný důkaz, že náprava je možná. Trvalo to roky, ale voda se vrátila zpět pod veřejnou kontrolu. Stejný princip platí i pro české vodárny: smlouvy, důkazy, tlak veřejnosti, právní a ekonomická argumentace.
Jde to i v ČR: Tři příklady
Česká republika má vlastní zkušenost s ukončením smluv se zahraničními provozovateli. Tato zkušenost ale ukazuje, že samo heslo o navrácení správy vodárny městu nestačí. Záleží na podmínkách – a kdo z toho ve skutečnosti profituje.
Plzeň: vrátili jsme správu vodárny městu – ale za jakou cenu?
Zdroje: Analýza NFPOV (pravdaovode.cz, 2016) + oficiální web města Plzně (říjen 2015) + Nase-voda.cz.
Od roku 1996 zajišťoval správu na Plzeňsku francouzský koncern Veolia prostřednictvím Vodárny Plzeň, a.s. (Veolia 98,3 %, město 1,7 %). V roce 2015 město odkoupilo firmu zpět za 700,5 mil. Kč — přičemž její základní kapitál činil pouhých 5 mil. Kč. Klíčový fakt: Veolia souhlasila s úpravami smlouvy dle podmínek EU pouze pod podmínkou povinného odkupu svých akcií. Kdyby politici smlouvu v roce 2006 neprodloužili do roku 2027, odkup za takovou cenu by nebyl nutný. Celkové náklady pro Plzeňany (zisky Veolie + odkup): přes 1,6 mld. Kč.
Více: NFPOV – Plzeň: miliarda sem, miliarda tam | NFPOV – Drahá voda v Plzni a voda v rukou koncernu
SčVaK (sever Čech): Veolia odešla jen naoko – falešné divadlo pod heslem návrat k městům
Zdroje: Analýza NFPOV (2017–2018) + Ekonomický deník (červen 2017). Jde o analýzu a stanovisko NFPOV, ne o pravomocné soudní rozhodnutí.
SVS odkoupila 50,01 % akcií SčVaKu od Veolie za přibližně 1,9 mld. Kč. Bez provozní smlouvy — která měla vypršet v roce 2020 — by hodnota podílu činila dle analýzy NFPOV jen 300–400 mil. Kč. Zastupitelé měst museli podepsat mlčenlivost pod hrozbou pokuty 10 mil. Kč. Primátorka Ústí nad Labem Věra Nechybová: „Působí to na mě, že se opět připravuje něco nekalého a proto vedení SVS a Veolia výrazně mlží!“ Ve skutečnosti vznikla třetí firma Severočeská servisní a.s. — stejná adresa, Veolia 25 % + management. Navíc Veolia ze SčVaKu před prodejem vyplatila ~1,5 mld. Kč. Celkové inkaso Veolie z celé transakce: ~2,6 mld. Kč.
Více: NFPOV – Veolia odchází jen naoko (2018) | NFPOV – Politici slibovali, že Veolia skončí. Byla to lež. (2017)
Šumperk: jak vypadá skutečné převzetí správy, když to myslíte vážně
Zdroj: Šumperský deník (prosinec 2021) | NFPOV rozhovor 2022.
VHZ odkoupila ŠPVS od Suez za 123 mil. Kč (čistá cena 94 mil. Kč) — za firmu s ročním obratem přes 350 mil. Kč. Výsledek prvního roku: ceny vodného sníženy o 1,50 Kč/m³, provozní náklady sníženy o 24 mil. Kč. Ředitel Martin Budiš: „Veškeré alokované finanční prostředky od plátců vodného a stočného končí pouze a jen na účtech, z nichž se vrací do soustavy vodovodů a kanalizací, nikam jinam.“
Jak poznám, že jde o skutečný návrat — a ne jen o přemalování jmenovky?
- Za jakých podmínek smlouva s původním provozovatelem vznikla a jak dlouho trvala?
- Kdo smlouvu opakovaně prodlužoval a proč – a kdo z toho měl prospěch?
- Za jakou cenu a za jakých podmínek probíhá odkup nebo předání provozní společnosti?
- Jsou podmínky smluv s provozovateli transparentně zveřejněny a ověřitelné zastupiteli?
- Kolik z vodného a stočného tvoří zisk provozovatele – a kolik jde jako investice do obnovy infrastruktury?
- Co se s penězi z vodného stane po převzetí – zůstanou v systému, nebo vznikne nový způsob jejich vyvádění?
Zákon o vodovodech a kanalizacích (č. 274/2001 Sb.) v současné podobě tyto otázky dostatečně neřeší. NFPOV prosazuje novelizaci, která by zavedla povinnou transparentnost kalkulací ceny vodného, stropy zisku provozovatele a standardizované podmínky smluv.
Co vede k nápravě
Systémové řešení: Zakotvení správy vody jako veřejné služby v zákoně, podpora mezikomunální spolupráce.
Role nadace: NFPOV dokumentuje případy, kdy smlouvy s provozovateli poškozují veřejný zájem, a prosazuje legislativní změny. Více na nadacepravdaovode.cz.
Role zákonodárců: Senát a Parlament mohou novelizovat zákon č. 274/2001 Sb. tak, aby obsahoval povinné zveřejňování kalkulací ceny vodného, stropy zisku provozovatele a jasná pravidla pro ukončení smluv.
Co může udělat každý občan: Podepsat petici VODA JE ŽIVOT, přidat se do kommunity lidí, kteří sebe a vodu brání, sledovat a odebírat informace, informace šířit a ptát se s námi svého poslance, senátora na podmínky smlouv s provozovatelem, na ukončení smluv, na to co dělají pro nápravu.
FAQ: 7 otázek k vrácení správy vody do vodáren v rukou měst
Stručné odpovědi pro čtenáře, kteří chtějí rychle pochopit, proč se stovky měst rozhodují vrátit správu vodovodu pod veřejný podnik – a na co si dát v ČR pozor.
Návrat správy je převzetí provozu vodárenské infrastruktury zpět do rukou veřejného vodárenského podniku, jehož vlastníkem je město nebo obec. Voda jako taková nikdy soukromou firmou koupena ani prodána nebyla – smluvně bylo svěřeno právo ji spravovat a za tuto správu inkasovat.
U vodovodu nestojí politici, ale vodárenští odborníci. Zastupitelé – volení občany – stanoví zadání a kontrolují výsledky. Klíčový rozdíl: komu jsou tito odborníci odpovědní — veřejnému zájmu, nebo akcionářům vzdáleného vlastníka?
Příklad z praxe: Šumperský deník, prosinec 2021 – ředitel Budiš o fungování VHZ a ŠPVS.
Jde o zdokumentovaný a pokračující trend. Databáze TNI/PSIRU evidovala do března 2015 již 235 případů ve 37 zemích zasahujících přes 100 milionů lidí. V roce 2023 se k Paříži a Berlínu přidaly Lyon a Bordeaux.
Více: TNI/PSIRU – Here to Stay (2015) | TNI/PSIRU – Our Public Water Future (2015).
Záleží na smlouvě. Paříž ušetřila 35 milionů eur v prvním roce. Šumperk snížil cenu o 1,50 Kč/m³ hned v prvním roce. Naopak Indianapolis musel Veolii zaplatit výstupní poplatek 29 milionů dolarů.
① Za jakou cenu proběhl odkup a byl k dispozici nezávislý znalecký posudek?
② Vznikla nová servisní firma, v níž původní provozovatel zůstal?
③ Mohli zastupitelé cenu před hlasováním sdělit svým zastupitelstvům?
④ Zůstávají všechny peníze z vodného v soustavě vodovodů a kanalizací?
⑤ Kdo obsazuje vedení nového nebo přepracovaného subjektu?
⑥ Jsou podmínky smlouvy zveřejněny a ověřitelné?
Příklad falešného divadla v ČR: NFPOV analýza: Veolia odchází jen naoko (2018)
Thames Water nakumulovala dluh přes 16,8 mld. liber, zatímco akcionáři od privatizace inkasovali dividendy přes 85 mld. liber. Záchrana proběhla z veřejných prostředků. Soukromý zisk, veřejné riziko. Vodovod je přirozený monopol – pokud provozovatel selhá, náklady sanace padnou na veřejnost.
Koncern, který získá monopol na životně důležitou veřejnou službu, má jeden primární cíl: maximalizovat zisk pro akcionáře. Lobuje, prodlužuje smlouvy bez výběrových řízení, skrývá kalkulace, vyplácí si management fees a tam, kde to projde, sahá i ke korupci.
Regulace vždy zaostává – Grenoble: soud odsoudil starostu až po létech. Berlín: tajná smlouva vydržela přes deset let. SčVaK: zastupitelé museli podepsat mlčenlivost.
Voda a energetika jsou přirozené monopoly bez funkční konkurence. Odpovědí je veřejné vlastnictví s demokratickou kontrolou.
Rozsudek VS Olomouc – kauza VAK Zlín | Rozsudek NS – kauza VKM Kladno
Podepište petici VODA JE ŽIVOT
Paříž, Berlín, Lyon, Bordeaux, Šumperk. Stovky měst prokázaly, že převzetí správy vodárenské infrastruktury zpět do rukou veřejného podniku je proveditelné a přináší výsledky. Podepište petici, která tlačí na systémovou změnu i v ČR.
Podepsat petici VODA JE ŽIVOT
